Příběh se opakuje, jak to zvládnout
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíDarina
Už to budou skoro 4 roky, co jsem “dochovala” svoji maminku a co mi odešla na Štědrý den v náručí po skoro dvou letech jako “ležák” v domácí paliativní péči. Postarala jsem se, jak jsem jen mohla a věřím, že měla tu nejlepší možnou péči a odešla určitě milovaná a snad i šťastná a vědomá si naší lásky. Jenže - teď si můj dosud neobyčejně duševně i fyzicky skvěle vitální 83 letý otec komplikovaně zlomil nohu a já si najednou nejsem jistá - zvládnu to znovu? Poskytnou plnou péči, zachovat důstojnost a sebeůctu opečovávaného a přitom aspoň na venek udržet nadhled, smysl pro humor a správnou míru podpory? Zvládnu k tomu vydělat dost na zaplacení nejen všech účtů jako dosud ale i dost na zaplacení potřebné externí péče?Cítím se tak vystrašená jako tenkrát s maminkou… Co myslíte? Dám to ještě jednou? Já asi jen potřebuju slyšet, že to zvládnu..
PS: racionálně dobře vím, že je normální, že děti vidí odcházet své rodiče (zejména v tomhle věku) ale i když je vám skoro padesát, někdy je to tak těžké… Díky za podporu i pochopení
Mourinka
Já myslím, že to určitě zvládnete, když už jste to zvládla jednou, tak tím spíš je to jisté. Třeba i s nějakou pomocí. Těžké je to vždy. A v nejhorším můžete vždy potom řešit něco dál, když byste viděla, že na to opravdu nestačíte. Jak se říká, "ženská vydrží víc než kůň". A k péči i o umírající jsme byly stvořené, celé dějiny to tak bylo...
Inženýrek.
Sama to nezvládnete pořiďte si domácí hospic když to nebude stačit tak lůžkový hospic.
S financováním Vám pomůže příspěvek na péči. Ve vašem věku se nesmíte přetěžovat nejste mladý atlet. S vyřízením PNP Vám pomůže hospic.
