Popření

Drazí čtenáři těchto řádků, velice Vás prosím o pomoc. Radou, návodem nebo zkušeností ... Můj životní partner zemřel a už je to dlouhá doba, ale popřela jsem v sobě, že zemřel, nerozloučila jsem se s ním (v sobě) a odmítla to přijmout. Nyní stále narážím na to, jak velká to byla chyba. Nedaří se mi žít dál, trpím depresemi (nikdy před tím jsem je neměla) a jsem zcela nevyrovnaná. Vím, že za mou životní nespokojeností je právě to popření skutečnosti, že zemřel. Chybí mi v životě to uzavření našeho společného života. Ale poraďte mi někdo, jak to mám uzavřít? Jak se mám rozejít a rozloučit s někým, koho jsem vždy milovala a asi milovat budu stále? Jak se rozchází s někým, kdo už nemá možnost reakce? Jak se rozchází s někým, za koho byste dýchali a spíše ho ochraňovali? Když jsem odmítla přijít na jeho pohřeb, lidé mi řákali, že je to chyba, ale já je nevnímala. Nejen, že jsem se pohřbu neúčastnila, ale nechala jsem i raději celý pohřeb připravit jeho sestru a já sama jsem odcestovala na místo, kde jsem dělala, že se nic nestalo. Na jeho hrob se sice přijdu podívat, ale odmítám tam zapalovat svíčky a nebo měnit věnce, popírám, že je to jeho hrob. Jeho věci doma jsem sice dala do krabic, ale odmítám je někam dávat pryč. Nedokážu to. Prosím poraďte mi někdo, jak se dostat z téhle vlastní pasti ... Velice Vám děkuji za jakoukoliv reakci.
Vyjádřit účast
30 lidí vyjádřilo účast.