Pocit beznaděje a neschopnosti

Uběhl nějaký čas co jsem v této diskuzi měl příběh. Snažím se myslet pozitivně, ale převládá negace. Mé dětičky byly naváděni proti mě a přítelkyni, hlavně bývalá manželka synovi říkala kolikrát Kubíčku řekni tátovi že potřebuješ nové boty, nebo mi i syn volal: Táto kdy pošleš alimenty apod. Nic veselého, bylo toho více. I její přítel mi vyhrožoval, že mi rozbije hubu a při poslední návštěvě než jsem to utnul, měl jsem výstup s jejím přítelem a došlo málem k rvačce. Potom jsem odepsal rodiče protože měli narážky na mě, že nic neumím a můj nevlastní brácha je šikovný...no prostě dělali velké rozdíly a byli proti mé přítelkyně za kterou jsem se postavil. Navíc přítelkyně rodičům hodně pomáhala a matka ji jednu dobu pomohla finančně, protože viděla jak na tom je. Jednou přítelkyně napsala slušně svůj názor na věc která se řešila a oni se urazili a chtěly dar pro neslušné chování vrátit zpět. Přítelkyně mě poprosila zda si nemůžu vzít půjčku 180000 a poslat ji ty peníze ať je pošle rodičům. V částce kterou chtěli vrátit byly i peníze pro dětičky přítelkyně co dostaly k narozeninám, svátku a Vánocům plus ještě co dali mě. Nechtěl jsem ať mi to splácí, ale stála si za svým názorem. Nedávno se mě ptala jestli nemůžu navýšit úvěr o 60000 tisíc na koupi oslíka, chtěla by rozjet akce s oslíky pro dětičky. Nemám už pomalu z čeho brát, musel bych řešit další půjčku. Rád bych ji pomohl, ale už nevím kudy kam. Ještě mluvila o hypotéce. Srovnává mě s bývalým manželem, že pro ni udělal vše a já ještě nic. Mám ji moc rád a nechci o ni a její dětičky přijít.