Terinka
  (kontaktovat autora příběhu) •
7. listopadu 2015
•
Truchlení

Po smrti lásky máme na výběr

Ahoj smutné vdovy,patřím k Vám . Chtěla bych všem říct, že bych se dovedla utopit v moři slz a už nikdy nespatřit slunce. Pořád dokola si proto pořád říkám 1.SMRT patří k životu a může nás zasáhnout nečekaně... 2.LÁSKA kterou jsme měli s manželem a teď ji postrádáme žije dál a nikdy nezemře...chápete???
186 lidé vyjádřili účast.
7 reakcí Vložit vlastní příběh
Gábina
  (kontaktovat autora příběhu) •
9. prosince 2015
V těchto dnech mi umírá manžel. Je to otázka několika dní.... Pořád tomu nemohu uvěřit. Ještě nedávno to byl silný, zdravý muž, plný života a plánů.... Vůbec si nedokážu představit že už s ním nikdy nebudu moci probírat obyčejné problémy v životě, zážitky z práce, hlouposti kterým jsme se smáli. Snažím se být silná kvůli dceři a normálně fungovat ale někdy mám až záchvat smutku kdy nejsem schopna vstát. Nevím jak to bude až se ozve telefon a ta zlá chvíle nastane....
208 lidé vyjádřili účast.
Vera
  (kontaktovat autora příběhu) •
30. listopadu 2015
Cítím to stejně......máme na výběr.....slunce stále svítí i když je zataženo, jen je za mrakama....a život je moc krasný.....
206 lidé vyjádřili účast.
Vlaďka
  (kontaktovat autora příběhu) •
10. listopadu 2015
Ano chápu, zažívám to sama, už je to 1 rok a 7 měsíců,co mi manžela vzala zákeřná nemoc a je mi pořád moc smutno a manžel mi moc chybí. Včera jsem založila skupinu na Facebooku "Spolek pro vdovy a vdovce" https://www.facebook.com/groups/446614668882453/, protože vím, že pochopení najdeme jen mezi sebou, protože kdo to nezažil, tak ten to nepochopí. Zdraví Vlaďka
214 lidé vyjádřili účast.
slunicko
  (kontaktovat autora příběhu) •
9. prosince 2015
Ano vše chapu ,zaživam to same je to mesic co mi zemžel muj milovany manžel,vzala mi ho zakeřna nemoc rakovina,je mi moc smutno, moc mi chybi ,jen stale nevim jak dal, jak se s tim mam vyrovnat ,kdo to nezažil nepochopi ,porad si ríkam že to neni pravda ,že je to pouhy sen .nevim jak žit ztratila jsem smysl života ivana
204 lidé vyjádřili účast.
Radka
  (kontaktovat autora příběhu) •
28. prosince 2015
Sluníčko, ráda bych Vám napsala, každý den, který budete žít, vybojujte pro manžela...
Můj manžel zemřel na stejnou nemoc před osmi měsíci, byla jsem u něj a doprovodila ho někam, kde je mu snad lépe. První měsíc si téměř nevybavuji, druhý jsem nějak přežila, třetí jsem stála před rozhodnutím, být nebo to vzdát? Ano, ztratily jsme jeden ze smyslů života - partnera, přítele, kamaráda, lásku...vše v milovaném člověku. A chce se po nás, abychom žily a byly silné... Vyrovnat se snad ani s tím nejde, pouze přijmout a věřit, že čas obrousí hrany bolesti. Tak žiju, den po dni, týden po týdnu...nemám se s kým podělit o pocity, po určité době okolí už přestává akceptovat bolest a nechápe. Vlastně se cítím trochu jako vyděděnec. Učím se žít sama. A polykám slzy. Držme se.
184 lidé vyjádřili účast.
Milka
  (kontaktovat autora příběhu) •
6. března 2016
Dobrý den,
3.2.2016 mi zemřel milovaný manžel,kterému bylo 55 let. Nestačili jsme se ani rozloučit. Ve 3 hodiny ráno se posadil doma na posteli.Stačil říct,že se mu točí hlava a upadl do bezvědomí. 5 dnů byl při životě udržován pouze za podpory přístrojů na ARO. Měl těžkovou mozkovou příhodu. Bezvědomí se změnilo na koma. Tepna,která zásobuje mozek se ucpala a manželovi odumřel mozek.5. den nám lékaři řekli,že nastala smrt mozku.a že ho odpojíodpřístrjů.Loučení bylo strašné,jako ve špatném snu. Jsem nešťastná,stále brečím,nic mě nebaví.Říkám si ,že už tady bez něho nechci být . Nedovedu si představit život bez manžela.Byli jsme spolu 31 let,měli jsme se opravdu rádi. Moc mi chybí,stýská se mi.Chtěla bych se s ním objímat,moc mi chybí.Chtěla bych mu toho tolika říct. Je to neštěstí,které si ponesu do konce života.
185 lidé vyjádřili účast.
Lada
•
9. března 2016
Milá paní Milko, mj manžel zemřel před více, jak dvěma lety, v padesáti letech měl mozkovou mrtvici a žil s tím osm let a pak zemřel na zápal plic. To co jsem si zažila během osmi let, ta starost o něj, bylo vyčerpávající, ale ráda bych se o něj starala dál, jen kdyby byl tady se mnou. Je to na dlouhé vyprávění, ale pokud by jste chtěla si popovídat, tak vám napíši email lada.987654321@seznam.cz, jen je mi 62 roků a manželovi bylo 58roků, když zemřel. S pozdravem Lada.
191 člověk vyjádřil účast.