Odpustí mi?
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíIveta
Jsem smutná, zoufalá, bolavá.. V pondělí mi zemřel můj milovaný dědeček a zároveň otec v jedné osobě. Žil s babičkou v domově důchodců a mě velmi nemocné srdce. V úterý jsem ho přemlouvala ať jde ve středu k lékaři, protože vypadal velmi špatně. Šel, dostal léky a ve čtvrtek kontrola a okamžitý odv
Iveta
Jsem smutná, zoufalá, bolavá.. V pondělí mi zemřel můj milovaný dědeček a zároveň otec v jedné osobě. Žil s babičkou v domově důchodců a měl velmi nemocné srdce. V úterý jsem ho přemlouvala ať jde ve středu k lékaři, protože vypadal velmi špatně. Šel, dostal léky a ve čtvrtek kontrola a okamžitý odvoz do nemocnice. Při každé mojí návštěvě nemocnice spal, až na neděli. Jeho stav se velmi zhoršil, funkčnost srdce 19%, otok mozku, zvětšená játra, břicho plné vody, voda na plicích, dezorientován.. Pořád křičel pít, pít.. Dávala jsem mu pít pořád dokola, pak najednou zjistil, že jsem u něho a začal říkat : Iveto domů, honem domů. Pořád dokola, snad tisíckrát. Já šla za lékařem, zkoušela to domluvit, i v domově důchodců, protože on chtěl jít umřít za babičkou, ale nikdo to nedovolil. Řekli mi, že DD nemá potřebné vybavení a přístroje pro tak nemocného člověka. Druhý den - v pondělí jsem zaplatila babičce sanitku, která ji vezla za dědečkem, abychom se mohli rozloučit. Babička je už špatně pohyblivá a do os. auta bych ji nedostala. Já na ni už čekala na chodbě nemocnice. Pořád jsem měla nutkání zajít na JIP ještě dříve než dorazí, nebo jít alespoň k oknu, protože dědeček byl v přízemí, ale zůstala jsem čekat na babičku, ať není zmatená, že ji nikdo nečeká. Konečně přijela a rychle za dědečkem. Všichni už byli divní a během chvíle dorazil lékař, který nás informoval, že dědeček ve 13 hodin zemřel. My přišli ve 13:08. Je mi to tak líto, tak hrozně to bolí, že to ani nedokážu popsat. Nestihla jsem mu nic říct a ani mu vysvětlit, že jsem se snažila převézt ho umřít domů, ale nešlo to, nešlo. Všude ho cítím, slyším jeho hlas i smích. Nevím jestli ví, že jsem ho milovala, byla mu za vše co pro mě udělal vděčná a taky nevím, jestli mi někdy odpustí, že jsem nedokázala zařídit jeho převoz domů, aby mohl umřít tam, kde chtěl. On umřel sám a já stála celou dobu 20 metrů od něho!!!
Vlaďula - smazano na zadost
ahoj Iveto. Mně 7. ledna zemřel dědeček. Byl pro mě jako můj druhý otec. vše, co dělal, dělal pro mě a bratra. Žila jsem s ním, babičkou, rodiči a bratrem celý život v jednom domě. Žili jsme tam jako velká rodina. Vše jsme dělali společně, vše jsme společně prožívali. Jenže s mou matkou jsem měla vždy velké rozepře, a tak jsem se odstěhovala k příteli. Na Vánoce jsem byla u našich a byly to moc pěkné svátky, jenže jsme se s matkou opět chytly a já tam celých 8 dní nebyla. Děda se moc trápil, myslím si, že ho to velmi mrzelo, když mě matky vyhodila z domu, at si jdu do svého bytu, když jsem se tam odtěhovala. A v neděli jsem přijela, když byla mama na noční. To jsem ho viděla naposledy. Zemřel druhý den naráz, byl u doktora, ze ho bolí hlava a na hrudi, dostal injekci, přišel domů, usnul a už se neprobudil. Zemřel krásnou smrtí, přesně takovou, jako si zasloužil, protože to byl dobrý člověk. Ale s jeho smrtí se nemůžu vyrovnat. Je to, jakoby mi zemřel můj otec. Vše se změnilo. Říká se, že si před narozením vybíráme své matky. Já si myslím, že jsem si vybrala tu svou jen proto, abych poznala svého dědečka. Nestačila jsem mu říct, jak moc ho miluji a jak moc si ho vážím. A už to nikdy ani říct nestihnu... Paradox je, že jsem letos chtěla naprosto změnit svůj život. Chtěla jsem se vrátit domů za ním, chtěla jsem se zasnoubit, dělat mu radost. Ted už je na vše pozdě a vše ztratilo svůj smysl...
Tereza
Mila Iveto,
Vubec se nemusis zaobirat otazkou zda-li Ti odpusti. Poloz si otazku jestli to pro nej treba nebylo lepsi,ze jsi tam s nim nebyla. POkud se tou otazkou chce trapit tak ver ze ti odpustil. Urcite vedel, ze delas vse co je ve Tvych silach. A citil i Tvou pritomnost, ze jsi tam nekde byla
Iveta
Dnes, 26.12. 2015 v 9:30 odešla za dědečkem i moje milovaná babička.
Šedivko moje milovaná, děkuji Ti za vše, co jsi pro mě udělala. Byla jsi tou nejlepší mámou a babičkou v jedné osobě. Nikdy na Tebe nezapomenu a jsem Ti za vše vděčná. Je mi líto, že konec tvého života byl pro Tebe tak těžký. Doufám, že nyní už máš svůj klid, který si tak moc zasloužíš. Nikdy na Tebe nezapomenu a navždy Tě budu milovat. Tebe a mého dědečka. Až se s dědečkem sejdeš, vyřiď mu prosím můj vzkaz. Miluji Vás a děkuji Vám!
