Odešla půlka mého srdce
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíLucka
Dobrý den,děkuji za tyto stránky.i já přicházím se smutkem a bolestí.Je to 14 dní co odešel můj milovaný manžel.Mě je 27 a jemu bylo 34.Byl to můj princ.miloval mě,hýčkal,rozmazloval,žil pro mě...oba jsme byli v invalidním důchodu,takže jsme ty 4 roky manželství byli pořád spolu.
Lucka
Je to už víc jak tři roky co jsem tyto řádky psala...stále to bolí,mám pocit,že sedím od té doby v loďce,která mě někam odnáší..Honza mi stále tolik chybí,vybavují se mi detaily,které jsem myslela,že mozek ani neuložil,když se mi vybavují věci z jeho umírání,skočila bych z okna...někdy chci jít tolik za ním,jindy prostě jsem...Už to nikdy nebudu já,taková jaká jsem byla než odešel..než mi ho rakoviny ukradla...
a že čas je nejlepší lékař..nevím jak u koho,u mě čas nefunguje..naopak ta bolest mě prostoupila celou a je mojí součástí ať dělám cokoliv...
Karel
Také se podělím o svoji bolest. Je mi 35 let, před měsícem se nám s manželkou narodila dcerka. Týden na to mi milovaná žena zemřela na embolii. Ta beznaděj je strašná. Alespoň mi v tom hrozném období velmi pomáhala a pomáhá rodina, příbuzní i kolegové v práci, kteří mě navštěvují. Moji rodiče mi s péčí o dcerku pomáhají a já jsem začal chodit do práce. Jenže, i když mám dceru a velkou podporu, postrádám smysl života. Když si uvědomím, že už ženu fyzicky nikdy neuvidím, musím začít brečet. Nevím, jak to bude dál, ale zatím mi trochu pomáhalo, že na manželku každý den plánovaně vzpomínám, prohlížím si fotky a s manželkou v duchu promlouvám, radím se s ní a mluvím o ní, i když mě to obvykle vžene slzy do očí. Příští týden se chystám k psychologovi. Také si zabrečím kdykoliv to na mě přijde, protože za svoji ženu brečet chci a je mi jedno, co si myslí okolí. Na internetu vyhledávám stránky s citáty, příběhy a radami a snažím se z nich čerpat odpovědi na smrt.
Marcela
Dobrý den Karle, přijměte upřímnou soustrast, tady jsme všichni na jedné lodi. Přeji Vám hodně sil a držte se. Život je velice nespravedlivý. Marcela
Petra
Dobrý den,
když tu čtu ty příběhy... je opravdu hodně lidí, co jsou na stejných vlnách... Je mi 20 a zhruba před rokem a půl jsem se seznámila s přítelem. Sedli jsme si okamžitě. on mě doplňoval, dělal ze mě lepšího člověka. Byl to můj nejlepší kamarád, rodina, přítel.. všechno co jsem kdy potřebovala. Bohužel mi 10.11.2013 odešel. Večer jsme ulehli do postele. Ještě se smál a byl plný energie a ráno, mě vzbudil, jak se hrozně klepal. Když jsem rozsvítila byl už přidušený. Ani přivolaná záchranka mu nebyla schopna pomoci. Bylo mu 21 let. Bylo to náhlé. Prý akutní selhání srdce... nepřišli, co to způsobilo.
Všichni kolem mě se dokáží smát, žít dál... ale ono to nejde. Zaostávám za nimi a topím se... je to zhruba měsíc a hrozně mi chybí. Ráda bych si promluvila s někým, kdo má podobnou zkušenost... s někým, kdo pochopí...
Žaneta
Předem příjmi mou upřímnou soustrast... je mi také 20 let a před měsícem mě opustil nejlepší člověk v mém životě... ráda bych s tebou sdílela tvé utrpení... vím přesně, ja se citíš...sama nevím, jak žít dál... prosím ozvi se mi na email Singlenis.s@seznam.cz...byla bych ti moc vděčná :(
Marie
Dobrý den, čtu vaše příspěvky a uvědomuji si, kolik lidí má stejnou bolest. Můj milovaný muž zemřel před 9 týdny na rakovinu ve věku 47 let. My jsme byli manželé jen 11 let. Nemoc se mu vrátila po 11letech, když mu lékaři řekli, že je zdravý. Byl to výjimečný muž. Neuvěřitelně šikovný, pracovitý, laskavý....Miloval život, lidi a lidi měli rádi jeho. Před dvěma lety si splnil svůj sen a postavil si domeček. Nastěhovali jsme se a nemoc udeřila. Muž věřil, že to zvládne i tentokrát a bojoval neuvěřitelně statečně. Ale rakovina byla silnější. Nemůžu se vyrovnat se smutkem v jeho očích, tolik nechtěl odejít! Ani si nemohl domeček užít! Kde je nějaká spravedlnost? Kdo rozhoduje o délce našeho života? Proč musí odcházet hodní lidé a zlí zůstávají? Můj muž musel vytrpět mnoho bolesti během dvou let, co s nemocí bojoval. Vše snášel trpělivě, pořád myslel na nás ostatní. Zemřel doma, jak si přál. Cítím se opuštěná, prázdná a je mi líto, že musel odejít tak brzy. Nevím jak mám žít bez něj. Zatím se to nelepší a stesk po něm je nepředstavitelný. Nikdo asi nepomůže.
Jiřina Deklevová
Dobrý den, poprvé jsem se dostala na tuto stránku a v slzách čtu Vaše příspěvky. Před třemi dny to byly 2 roky, co mi manžel zemřel. Z čista jasna se objevil metastatický nádor na mozku, nejprve to prý nebyl problém, protože byl maličký jako hrášek, následoval cybernůž, ozařování, pak přestal chodit, mluvit. Na revers jsem si ho vzala na vánoce 2011 domů jako nechodícího. Ale byli jsme spolu, leželi jsme spolu a drželi se za ruce. Bohužel hned po novém roce se tav hodně zhoršil, musela jsem ho nechat odvést do nemocnice a 29.1. zemřel. Nechtěla jsem tomu uvěřit. Teď je to dva roky. Celé vánoce a leden jsem všechno prožívala znovu a jen mi telky slzy. Také jsme si před 12 lety splnili sen, koupili domeček, který manžel vlastníma rukama opravil. Teď, kdybychom mohli užívat klidu a pohody, tu není. Na co sáhnu, mi ho připomíná. Někdy mám pocit, že se vzbudím z toho ošklivého snu a zase bude všechno jako dřív. Když zjistím, že to není možné, je to ještě horší. Strašně jsme se milovali, žili a dýchali jeden pro duhého. Byli jsme spolu 35 let. Nikdo, kdo to nezažil, neví, co to obnáší. Všichni moji známí mají své partnery, dívají se na mě a já vidím, že nemájí ponětí o tom, co prožívám. "Vždyť už je to 2 roky!"
Miluška
Přesně vím, co prožíváte. Můj manžel mi taky odešel. Dostala ho ta mrcha i když tolik bojoval. Pořád jsem si pokládala otázku, proč musí vždy odejít ti nejlepší, až mi jednou odpověděla jedna starší paní takto" pán bůh si povolává ty nejlepší proto, že chce mít kolem sebe jen ty nejlepší. Vím, malá útěcha, ale člověk se chytá každé maličkosti, aby měl sílu přežít. Upřímnou soustrast
zdenda
Dobrý ren jarko mne predvcerejskem. Zemřel děda muj milovaný co mám delat
jarka
dobrý den.i já jsem se dostala natyto stránky,před měsícem mi náhle zemřel manžel,s radostí jsme jeli na ryby a zpět už jsem jela sama.Byli jsme spolů 45 let,které jsme měli oslavit přesně za 14 dní.Každý měsíc jsme jezdili s karavanem do kempů,což jsme také v září plánovali.Místo toho prožívám hroznou bolest a bezmocnost,v noci nespím,na jídlo nemám chuť,jen mě drží při životě náš malý pejsek.Nevím jak dál,pořád se ptám proč....
Marcela
Milá Jarko, přijměte upřímnou soustrast, i mě zemřel manžel náhle 8.února byli jsem spolu 37 let. Je mi pořád hrozně, moc se mi stýská, stále se také ptám PROČ. Připadá mi , že už nic nemá smysl. Přeji Vám hodně síly k překonání toho co už nemůžeme nikdy změnit. Marcela
Anna Zelená
Dobrý den paní Jarko,já už jsem sem psala několikkrát,manžel mi zemřel před 19 měsíci a bolest je stále moc velká.Jsou i okamžiky,kdy si myslím,že je větší,než na začátku.Někdy si myslím,že jsem z nejhoršího venku,ale nejsem,stačí si uvědomit,že už je to napořád,a lítám v tom jako na začátku.Přeju Vám Jarko hodně sil,ale není to lehké se s tím alespoň naučit žít.
Marcela
Milá Jarko, nejhorší na tom Všem je, že se člověk touhle křivdou a bolestí musí prokousat sám. Nikdo nemůže pomoc. A řeči musíš kvůli dětem a čas to zahojí, za takové rady bych skoro s odpuštěním střílela.
Žít ze dne na den, nic neplánovat a řešit jen to podstatný a ostatní počká. Čas to je to jediný čeho teď máme dost. Já mám syna také moc hodného je ženatý a nebydlí s námi. Zůstala jsem sama s těžce postiženou dcerou. Tak se taky pořád ptám proč. Marcela
Vladimír
je to přesně měsíc co mi ve 20.10h. zemřela moje láska volám to do celeho světa.Zemřela mi moje Jaruška moje milovaná žena.Představa života bez ní je hrozná.Každý další den je horší.Byli jsme spolu 25 let.
Eva
Moc Vás zdravím, čtu si Vaše příspěvky a přidávám svůj... Je to rok co odsud odešel můj přítel. Byli jsme spolu 13 let (mě bylo 33, Zdeňkovi 48). Můj přítel měl rakovinu plic. O nemoci jsme nevěděli. V plné síle se ohlásila v květnu 2011 a v červenci 2011 Zdeněk zemřel.
Zdeněk je má životní láska. Po jeho smrti jsem si potřebovala povídat s někým kdo zažívá něco podobného. Ta potřeba trvá doposud. Můj mail je evahil@seznam.cz. Ráda se s Vámi i osobně sejdu. Žiji v Praze.
Hodně sil. Věřím, že tím, že se snažíme to tady smysluplně zvládnout pomáháme i těm co odešli... Snaha neznamená, že se to vždy daří, důležité je se o to pokoušet... :-). Evka
Lucka
Spolu jsme vařili,uklízeli...bylo to moc fajn.a najednou je pryč..strašně to bolí,nevím jak žít dál...jen ležím.bez síly,chuti,smyslu,naděje..neumím si představit že už nikdy nepřijde,nikdy mě neobejme,nikdy mi nekoupí kytku,nikdy neřekne že jsem jeho milovaná holčička...místo abych nám vybírala dovolenou jsem mu musela vybrat rakev a místo na hřbitově...jak mám jít bez něj dál??vždyť jsem pohřbila kus sebe kus svého srdce...už nikdy nebudu kompletní..už budu sama..na všechno...od včera jsem oficiálně vdova a nemůžu to přijmout...nic z toho co se stalo..myslím že kdo to bude číst přesně ty pocity zná a bude mi rozumět víc než rodina která se strašně snaží...nejím,nespím...je to jako bych uvnitř měla žiravinu která mě cupuje na kousky...nechce se mi bez Honzi žít.Bojoval statečně.3 měsíce byl v nemocnici,netušili prý co mu je.měsíc od diagnostikování rakoviny odešel...zadala jsem i svůj mail.za každou reakci budu strašně vděčná,protože si přijdu sama...díky moc Lucka
Přítelkyně
Lucinko, jsem v duchu s vámi. Můj manžel zemřel před šestnácti dny a já o tom taky nedokážu s nikým mluvit. I když jsou příbuzní a známí na mně strašně hodní stejně je mi pořád hrozně. Nedokážu nic zařídit, nic nedělám.
Manželovi bylo 42 let a rakovina mi ho vzala.
Snažte se být silná.
Tom
Dobrý den,
za pár dnů to bude již rok co mi zemřela moje milá. Rok a půl jsme spolu bojovali proti rakovině. Rok a půl jsem nabízel Bohu svůj život za její... Celou tu dobu jsme zkoušeli všechno možné. Doktory, léčitelé. Někteří jsou opravdové hyeny... Zemřela mi doma a já zemřel prakticky s ní. To, co žiju už není život. Myslím, že už to nikdy nerozchodím a ani nechci. Vím, že stejně jako láska, tak i bolest může být nekonečná. Asi Vás nejsem schopen nijak utěšit, snad jenom, že nejste sama, vlastně samy...
Tom
Dobrý den,
děkuji Vám za odpověď. Nemám moc lidí, kterým mohu říci, co cítím… Já neumím milovat jen trochu. Jsem asi blázen, ale já jsem stále zamilovaný do mé milé. Vím, že se to nikdy už nevrátí, ale já už nechci jít s davem. Svět ztratil vůni, chuť barvu. Nevadí mi to. Myslím, že ale pokud chcete žít dál, tak je dobré nenechat to tak dojít. Život nemusí jít nutně dál, ale může, pokud chcete… Myslím, že nemá smysl se přemáhat, snažit zapomenout. Spousta lidí se chce rozptýlit, utéct. Já myslím, že smutek a truchlení je důležité.
Taky jsem byl s mojí milou 24 hodin denně několik let. Bylo to a stále je moje sluníčko. Můj celý život stál v podstatě za ho..., ale když přišla ona, tak jsem opravdu cítil, že teprve teď žiju. Já byl opravdu jako pozemský člověk spokojený. Nikdy jsme se nehádali, až se to ostatním zdálo divné. Bylo to asi tím, že oba jsme zažili takovou sodu v životě, že jsme si jeden druhého opravdu vážili.
Přeji Vám hodně sil a časem i mír v duši. On časem přijde, věřte mi. I takový bouřlivák jako já jej občas cítím.
kveta
Dobry den,
moc dobre Vam rozumim nebot mi 29.7.2012 zemrel manzel.Byli jsme spolu 3 roky 1 mesic a 2 dny.Nechal me tady se 2 malymi detmi-klukvi jsou necele 3 roky a holce 9 mesicu.I kdyz je to pomerne kratka doba tak jsem si to jeste nedokazala pripustit ze uz tady neni a nebude.Vsude ho vidim doma i venku a cekam ze prijde a vim ze uz neprijde.Porad si rikam ze je to zly sen ,ze ktereho se probudim a budeme opet vsichni spolu.Bohuzel moc dobre vim ze je to kruta a nespravedliva realita.Jeste na tom je to horsi ze byl zdravy a potreboval v nemocnici aby ho zbavily teplot ktere mu neustupovali a nakonec se uz nevratil.Vim jak to boli kdyz odejde nekdo koho jsem milovala a milovat budu.Nase znama mi rekla KDE JE LASKA O TO VETSI JE PAK BOLEST a je to pravda.Ja ac mam deti tak nejsem schopna uz kvuli nim se dat dohromady.Manzelova bylo 32 let a me je 35 let.
PS-kdybd jsi si chtela popovidat tak klidne napis na muj mail.
kveta
Dobry den,
moc dobre Vam rozumim nebot mi 29.7.2012 zemrel manzel.Byli jsme spolu 3 roky 1 mesic a 2 dny.Nechal me tady se 2 malymi detmi-klukvi jsou necele 3 roky a holce 9 mesicu.I kdyz je to pomerne kratka doba tak jsem si to jeste nedokazala pripustit ze uz tady neni a nebude.Vsude ho vidim doma i venku a cekam ze prijde a vim ze uz neprijde.Porad si rikam ze je to zly sen ,ze ktereho se probudim a budeme opet vsichni spolu.Bohuzel moc dobre vim ze je to kruta a nespravedliva realita.Jeste na tom je to horsi ze byl zdravy a potreboval v nemocnici aby ho zbavily teplot ktere mu neustupovali a nakonec se uz nevratil.Vim jak to boli kdyz odejde nekdo koho jsem milovala a milovat budu.Nase znama mi rekla KDE JE LASKA O TO VETSI JE PAK BOLEST a je to pravda.Ja ac mam deti tak nejsem schopna uz kvuli nim se dat dohromady.Manzelova bylo 32 let a me je 35 let.
PS-kdybd jsi si chtela popovidat tak klidne napis na muj mail.
kveta
Lucko,rada bych si s Tebou psala o tom co nas potkalo.Snad se zobrazi muj mail.Pokud ne tak ti ho posilam kveta.horackova@centrum.cz
Dagmar
Lucko, stejnou tragédii prožívám nyní i já. Jsem vdovou 7měsíců a zůstala jsem bez manžela, jsem bezdětná a s rodinou manžela se ani po jeho odchodu nestýkám. Budete-li chtít. můžeme si vyměňovat trochu sil navzájem. Zdravím Dagmar
Patrik
dobrý den,je to již měsíc co můj přítel umírá má rakovinu kůže a doktoři říkají že neví jak dlouho to vydrží nic mě už nebaví a vůbec nevím co mám dělat nic nemužu dělat abych mu pomohl a to je nejhorší jen být s ním a plakat leží napíchaný morfinem a stále spí a já jako bych umíral s ním nechci aby zemřel ale vím že když zemře bude mu lépe
