Odešla mi maminka

Truchlení a vyrovnávání se se smrtíJana
Nevím, jak vyjádřit tu obrovskou bolest, kterou nyní prožívám. Před pár dny mi odešla mám milovaná maminka. Byla to neskutečně silná a milující žena, které život připravil mnoho přetěžkých zkoušek. V mládí jí oslepla maminka, která i jako velmi mladá zemřela. Do poslední chvíle se starala o svého tatínka, mého dědečka, nejlepšího dědečka na světě. Milovala ho bezmezně a tolik si ho vážila, že jeho ztráta jí neskutečně zasáhla. Jen kvůli mně a mému bratrovi musela najít sílu jít dál. Jediným jejím cílem a radostí bylo to, aby nás dobře vychovala, abychom byli v životě šťastní. Mnohokrát, když jsme si povídaly, tak říkala, že toto přání se jí splnilo a od života už nic víc nepotřebuje. Radovala se z vnoučat, které bezmezně milovala. Bohužel poslední roky se k ní osud nechoval příliš dobře. Trpěla často bolestmi a na život takřka rezignovala. Ale nikdy nezapomenu, jak moc jí chutnalo, i když bolestmi sotva dýchala. Ještě den před svou smrtí si navařila kotel koprovky a já jí přinesla pečenou kachnu se zelím. Říkala, jak se napucne. A zřejmě si pochutnala, když jsem o pár dnů později už jen umývala špinavé rendlíky od jídla. Byla jsem u ní každý den, s vnučkou i bez ní. Mou dceru mi pomohla vychovat, hlídala jí, kdykoli jsem potřebovala. Jejich vztah byl takřka mateřský. Teď mám dceru v první třídě a v den, kdy maminka odešla, tak mi dcera odjela do školy v přírodě..pořád ještě nic neví. Za dva dny má přijet a první bude chtít jet k babičce Jájince. Bojím se té chvíle, kdy jí to budu muset sdělit. Když večer zavírám oči, pořád vidím, jak jsem jí doma našla a už jsem jí nemohla nijak pomoci, ani jí říct, jak moc jí miluju. Ani se jí omluvit, že pořád někam spěchám, z práce, domů, rychle jí nakoupit a zase pryč. Nadávám na tuhle uspěchanou dobu, která staví mezi milovanými zeď. Člověk nikdy neví, jak dlouho se se svými blízkými bude ještě potkávat a mnohdy se k sobě nechováme hezky. Mám v srdíčku tolik toho, co bych jí chtěla říct, za spoustu věcí se jí omluvit a obejmout jí, pevně! Vůbec nevím, zda to tady bez ní zvládnu, nemám už komu zavolat, vybrečet se, podělit se o radost svou či mé dcery. Tohle nikdy nepřebolí...Moc jsem tě milovala MAMI a moc mi chybíš MAMI !
Ikonka bubliny

Prožíváte těžkou životní situaci? Chcete jí s někým sdílet?

Prostor diskusního fóra je otevřený všem, kdo chtějí sdílet své myšlenky, pocity a zkušenosti spojené s vážnou nemocí, umíráním, smrtí a truchlením. Můžete zde najít porozumění, podporu i možnost setkat se s lidmi, kteří řeší podobné situace.

Rozvoj a redesign portálu Umírání.cz proběhl za podpory Nadačního fondu UNIQA v Nadaci Pontis

  • Nadační fond Uniqa
  • Nadácia Pontis
Newsletter

Odebírejte novinky z organizace Cesta domů

Odebíráním souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Cesta domů je nezisková organizace, která od roku 2001 poskytuje v nepřetržitém provozu odbornou multidisciplinární péči lidem na konci života.

© Cesta domů, 2026. Obsah webu je chráněn autorským právem. Bez předchozího souhlasu není možné texty, fotografie ani další obsah dále šířit či komerčně využívat.

Cesta domů, z.ú.,
Heleny Kočvarové 1,
140 00 Praha 4
  • IČO: 265 28 843
  • DIČ: CZ 26528843