Odešel syn
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíMichaela
Dobrý den. Prosím hledám pomoc kde to jde.. Je to 8 měsíců co mi tragicky zemřel syn 34 let. Posledních pár let nežil šťastně, vyhýbal se kontaktu se mnou,i s rodinou. Neviděla jsem ho před smrtí 2 roky. Psala jsem, volala..nereagoval. Byla jsem zoufalá, strašně se o něho bála a moc mi chyběl. Usínala jsem a vstávala s myšlenkou jestli má kde spát, co jíst..jestli je v pořádku. Jako máma jsem nejspíš selhala..hledám chyby od jeho narození, co vše jsem měla a mohla. Vinu vidím na mé straně..vždyť máma každému chybí. Jeho smrt je poslední kapkou. Odešel bez rozloučení, bez objetí. Nemám sílu na nic..jediné mé přání je už se nevzbudit. Vím, že vše chce čas, ale moje bolest se naopak prohlubuje víc a víc. Léky mne tlumí, nesoustředím se na práci, klepu se a je to ještě horší. Hledám cestu k synovi..ještě alespoň jedno objetí! Jednou zase slyšet mamko mám se dobře. Čekala jsem na to poslední roky a teď už není na co čekat, ani doufat. Prosím promiňte, ale jak mám žít dál. Moc děkuji Michala
David
🤍 drž se
Pavla
Zdravím paní Michalo..přesně vím čim si procházíze a co zažívate i já přišla tragicky o syna ve věku 31let..prosím kontaktujte mě přes email ať si můžeme ulevit a svěřit se jedná druhé..Budu se těšit zdraví Pavla.
Henrieta
p. Michaela, prajem úprimnú sústrasť. Musí to pre vás byť strašne ťažké. Ja sama som pochovala mamku, ktorá bola mojou oporou v živote. Viem ako sa cítite, je to bolesť na duši, čo srdce trhá. Dobre to chápem, ja som navštevovala psychologičku aj na liekoch som žila, aby som vôbec nejako fungovala. To isté odporúčam aj vám, nájsť si dobrú psychologičku, neostávajte na tú bolesť sama, lebo je to ťažké, snáď budete mať po nejakom čase už menšiu bolesť na duši, aj keď to trvá veľmi dlho. Všetci, ktorí sme prišli o milovaných blízkych vieme, aké to je stratiť milovaného človeka. Prajem hodne síl, aby sa vám to podarilo ustáť. Držte sa. Henrieta
Veru
Dobrý den,
nedokážu si představit bolest že ztráty vlastního dítěte, sama žádné nemám. Ale bolest že ztráty milovaných znám. Musí být strašlivé, že jste se ani nerozloučili, že jste nevěděla jak se syn má. Nevím co se stalo, proč přerušil kontakt. Nic takového si neumím představit, moje maminka je můj anděl. Ale sebeobviňování nikam nevede. Vím, hlava si někdy dělá co chce. Nejde ty myšlenky zastavit. Zkuste vzpomínat jen na to hezké. Na ty hezké časy a přestat přemýšlet co jste udělala špatně. Třeba vůbec nic. A syn se dostal do situace, která ho zahnala do kouta. Jak dál žít? Ano jak píšete, čas je to co může pomoct. Čas na to všechno vstřebat a odtruchlit to, to je velmi důležité. Pak se také rozloučit. Udělat si osobní rozlučovací rituál. A nakonec - psychoterapie. Léky vás utlumí, můžou fungovat jako berlička - ale nevyřeší vaši bolest, nejsou všemohoucí. Terapie, možnost se vypovídat nezávislé osobě a nechat si pomoci od odborníka, to je zásadní, to je cesta. A pak, pak už bude já řadě opravdu čas. Vaše bolest asi nikdy nezmizí zcela. Ale naučíte se s ní žít a zpracovat ji natolik, abyste pouze neživořila ve vlastním smutku a zoufalství.
Přeji mnoho sil.
V.
Michaela
Věrko moc děkuji za vaše slova❤️
