Nikdy se s tím nevyrovnám
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíHana
Je to 10 měsíců,co mi zemřel můj milovaný manžel,moje láska.Vzala mi ho rakovina.Moje bolest je čím dál větší,vím že už nikdy nic nebude jako dřív,nikdy se s tím nevyrovnám.Prosím napište,kdo má stejnou zkušenost,komu odešla milovaná osoba.
Marti
Ahoj, sice píšu déle, ale chci vás podpořit ve vaší bolesti. Prožívám ji také, i když už je to dlouho. Mého milovaného partnera před několika lety zavraždil jeden zmetek, který za to "sedí". Dodnes se s tím nedokážu srovnat. Od té doby si ani nedokážu najít stálého partnera. Muži o mě mají zájem, ale já pořád miluju jeho, a milovat budu...je to těžké.
Marti
Ahoj, sice píšu déle, ale chci vás podpořit ve vaší bolesti. Prožívám ji také, i když už je to dlouho. Mého milovaného partnera před několika lety zavraždil jeden zmetek, který za to "sedí". Dodnes se s tím nedokážu srovnat. Od té doby si ani nedokážu najít stálého partnera. Muži o mě mají zájem, ale já pořád miluju jeho, a milovat budu...je to těžké.
Iva
Zákeřná choroba mi vzala partnera v neděli..nemůžu nic..iv
Blanka
Dobrý den, holky.
Chtěla bych se přidat k partě. Můj muž umřel na rakovinu už před sedmi lety, žiju normální život, dokonce jsem se vdala. Ale někde uvnitř je pořád prázdno. Pořád mi chybí a nikdy už to nebude jako dřív. Navíc, když umřel, měly naše dvojčata právě dva roky. Takže teď jim bude devět. Mají hodného tátu, ale není to ten jejich. Někdy mám hroznou potřebu o tom s někým mluvit, ale není s kým. Hledám pořád nějakou diskuzi, ale nedaří se mi. I po těch letech mám pořád tolik otázek. A nikdo na ně neodpovídá.
Blanka
Vlaďka
Milá Hanko, cítím s vámi, to samé prožívám i já, i mě vzala rakovina milovaného manžílka před 1 rokem a 3 měsíci. Jestli chcete, napište mi na uvedený mejl, zdraví vás Vlaďka
od Vlaďky
Hanko, zde je můj mejl, kdyby se náhodou nezobrazoval u příspěvku: vvladimirka@seznam.cz, Vlaďka
Ivana
Ahoj Hanko i Vlaďko,
nechcete třetí do tohohle smutného kroužku? Rakovina vzala i mě manžela, už 7 měsíců se snažím vrátit do normálního života, ale nějak mi to nejde. Vždycky když si myslím, že už jsem z nejhoršího venku zase to na mě dolehne a je mi ještě blběji. Tyhle stránky mi dávají sílu nezbláznit se, protože se tady dočítám, že jsou na tom lidičky ještě hůř. A hlavně, jsou tady lidé, kteří vědí o čem píšu, co cítím, protože se tak cítí i oni. Vaše i řádky jiných jsou i mé řádky. Pro mé okolí jsem silná, se vším kupodivu dobře srovnaná. Jo když díky trápení shodí člověk 10 kilo musí vypadat lépe. Ale uvnitř... co budu komu vykládat jak si připadám prázdná, jako by mi zevnitř někdo něco vykuchal. Že můj mozek není můj mozek ale orgán pracující na nějaký divný program. Nemám si s kým povykládat, komu se svěřit.
Děvčata držte se, to co nám osud nadělil je zlé, ale žit nějak musíme.
iva.tri@seznam.cz
