nevim, jak dal

poslední dobou mám pocit, že můj život je jeden velký špatný vtip před 7 lety mi tragicky zemřel otec (utopil se), neměli jsme moc dobré vztahy, žil jinde po rozvodu rodičů, ale jeho smrt přinesla spoustu dalších problémů jako vyšetřování PČR atd. - měla jsem z toho noční můry, nakonec sebevražda vyloučena, uzavřeno jako náhlá smrt před 4 lety zemřela babička v důsledku Alzheimera, byl to taky masakr, často měla halucinace, nebo mě prosila, abych ji sehnala léky na sebevraždu :-( no a loni v prosinci mi zemřel dědeček, 3 měsíce jsem ho neviděla, byl v domově důchodců - bohužel jsem ho už nestihla, zemřel náhle (asi srdeční arytmie) hrozně mě to vzalo, byl to pro mě důležitý člověk, měl mě rád, podporoval mě, v dětství se mi věnoval (na rozdíl od otce...) a jelikož jsem doslova dítě ,,štěstěny,, nedávno jsem se dozvěděla od majitele bytu, že se musím do 2 měsíců vystěhovat, že byt potřebuje pro syna a chce ho nakonec i prodat! takže teď když bojuju se sociální izolací, doléhá na mě celá situace s COVIDEM (a na koho ne...), tak přijde další rána a já už vážně nemůžu :-( jsem až po uši ve sra... a jsem na to sama - moje matka žije mimo Prahu a má přítele, já ji zase tak moc nezajímám v noci často nemůžu spát, mám chuť to tady už vážně zabalit, jen asi nemám dost odvahy :-(