Netruchlím.

Milane,zdravím vás a myslím,že jste naprosto normání,každý z nás reaguje na vše jinak,může to být obrana organizmu před zhroucením,může jít o to,že tyhle tragédie mozek teprve zpracovává.Do pláče se nenuťte,až vám půjde plakat,vyplačte se,třeba to příjde až za řadu týdnů,možná i měsíců.
Mně zemřel manžel 22.dubna,viděla jsem spoustu plačících a zhroucených vdov nad rakví manžela a já neplakala,nešlo to,jakobych to ani nebyla já,která tam stojí a dodnes jsem ten úlevný pláč neprožila,pláču jaksi po troškách a postupně.
Možná to bylo tím,že mi nikdo neřekl,abych plakala,nikdo mne nechytil za ruku,neobejmul a neřekl-plač,potřebuješ to.Ke mně se všichni chovali sice pěkně,ale odtažitě,myslím,že měli strach,abych nezačala plakat,že se zhroutím a pořád mi opakovali,abych se držela a byla silná a nakládali na mne povinnosti okolo pohřbu a chodu domu,asi mi to mělo pomoci,mně to spíš ublížilo.
Možná,že se i k vám někdo choval podobně,možná,že jste v návalu příprav na pohřeb, na pláč ještě neměl čas,možná je to i tím,že jste muž a u nich se pláč považuje za příznak slabosti a kluci jsou v tom odmalička vychovávaní,stále slyší-nebreč,jsi přece chlap.
Nechte všemu volný průběh,co má přijít,příjde,přeju vám úlevu a útěchu.

Dobrý den Milane,mně zemřel manžel v březnu a já se s tím stále nesrovnala.Zdá se mi,že to je pořád horší.Cítím strašnou bolest na prsou,u srdce a je mi hrozně těžko a najednou přijde něco co mně dojme - třeba si pouštím prezentace,které děti tatínkovi udělaly - fotky plus vzpomínky na něho,hraje u toho krásná hudba a to se neudržím a pláču a pláču.Ale proč to píšu,protože vždycky po vyplakání se mi uleví - zkrátka ta bolest musí ven.Takže i ve Vašem případě si myslím,že by Vám pomohlo se vyplakat - alespoň na nějaký čas se člověku uleví.

I já rozumím. Truchlime jen když milujeme a jsme milováni. Pokud rodiče své dítě nemilují, je odsouzeno k doživotní vnitřní samotě, kterou partner a vlastní rodina zmírní,ale nenahradí. V této souvislosti je smutek při odchodu rodičů daní za štěstí,lásku a pocit bezpečí,které ne každý poznal. Jak ráda bych tuhle daň platila!!

Asi to sem píše proto, protože je lepší mít dobrého otce, který zemřel než otce, který asi dobrým člověkem nebyl. Jeslis to četla správně, tak ten člověk by chtěl truchlit, protože by to pro něj znamenalo, že by to znamenalo, že má pěkné vzpomínky.

Člověk nemusí plakat... Smutek má mnoho podob... A přijde až ve chvíli, kdy je jeho čas. Třeba potom, co dokážeme prominout to zlé a vzpomínat na to dobré... Výčitky nejsou na místě.

Jen ještě dodatek k slzám. Svého přítele jsem nade všechno milovala a na jeho pohřbu mi plakat nešlo. Někdy je smutek tak veliký, že nedovolí slzám, aby šly ven...

Hlavně, nikdo neposuzujte a především neodsuzujte druhé. Nikdy je úplně neznáte, i kdyby jste je měli denně před očima. A soudit podle počtu mokrých kapesníků smutek člověka, to je ho dně velký nesmysl...


Eva