Nemohu bez manžela žít.
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíMajka
Dnes je to sedm dlouhých měsíců,co mi odešel můj manžel.Sedm dlouhých měsíců co mě provází
smutek, bolest a samota.Ráda bych se posunula někam dál,ale nedaří se.Moc se mi stýská,moc mi chybí ta moje druhá polovina,kterou on byl.Hodně mi pomáhal,dodával mi sílu a vzdy mě uklidňoval,abych si nedělala zbytečné starosti.
Je mi tak hrozně smutno a těžko.Myslela jsem si ,že čím to bude déle,že se mi trochu uleví od té
šílené bolesti,ale opak je pravdou.Stále častěji brečím a říkám si proč zrovna on musel odejít,vzdyť byl tak moc hodný.Je to jak na houpačce a je to příšerné. Nevím zda to tak mají i ostatní,jenom se trochu bojím,abych nespadla do deprese. Teď jsme měli v pondělí výročí svatby a v srpnu by slavil sedmdesátiny. Je to všechno tak moc těžké. Majka
Hanny
Zdravim vas pani Majko,jak ja vam rozumim,presne to same prozivam ja ale i hodne ostatnich odchod milovaneho je kruty zasah do zivota,je to strasne nefer pro ty co odejit ,,museli,, ale i pro nas kterym nam tak strasne chybi,nemam radu popravde ja nezvladam bez manzela jediny den,jen prezivam v potocich slz a bolesti v srdci ,chybi mi.kazdou vterinu kazdou minutu,rozumim vam a verte ze je mi vas tolik lito jako vsech kteri sve milovane postradaji a oplakavaji, preju hodne sil ale ja tu potrebnou silu jeste nenasla .....
Petra
Dobrý den
vím jak se cítíte, je to 3 měsíce co mi zemřel tragicky manžel, 15.7. by mu bylo 47 let a 1.8. by jsme měli výroční svatby, úplně se těchto datumů bojím. Máte pravdu, že je to jak na houpačce, chvíli se člověk myslí, že to snad i zvládne, ale pak si řeknu, že to bez nezvládnu, že ta představa, že už se nikdy neuvidíme, nikdy mě nepohladí a neřekne neboj bude to dobrý, je úplně nepředstavitelná. Také se bojím, že spadnu do nějaké deprese a vůbec nevím co si počít se svým životem.
Petra
Majka
Dobrý den Petro,je mi moc líto ,co se vám stalo.Já mám někdy pocit,že už to není život,ale přežívání ze dne na den.Nic mě nebaví, mám problém ráno vstát,když tu se mnou nikdo není. Děti se na mě zlobí ,že se se nemohu takto trápit,že bych si měla najít nejakého koníčka ,abych myslela také na něco jiného.Já vím ,že mají pravdu,ale moje hlava to nějak nechce přijmout.Není to jednoduché. Majka
dominik
Ume je to rok a 2 mesice.Citim se jak vy.Bohuzel neumim poradit,protoze se s tim neda vubec nic delat.Chtel bych sveho tatku zase videt,to se uz asi nestane.V brzke dobe meli s mamkou slavit 50 lete vyroci.Tatka uz u toho nebude.Ani to jim nebylo doprano.Jsme bezmocni, kdyz nekdo odejde.Je to zdrcujici.Verici rikaji,ze zesnuli nekde jsou a je jim tam lepe nez tady.Ale kdyz chci nejaky dukaz,krci jen ramenama.Me nejvic nic,ze uz ho nevidim,neslysim.Nezazijem spolu vubec nic.
Majka
Díky Dominiku.Ono se asi nic moc poradit nedá,člověk si asi musí sáhnout až na dno ,jenom nevím jak hluboko je. Vím ze to vše je definitivní,že nemohu nic změnit,ale po47 letém
soužití se těžko začíná zvykat ,na to že už ho nikdy neuvidím,neuslyším ,neobejmu.Přesto tady je ta tvrdá realita,které nikdo z nás neunikne ač by tak hrozně chtěl. Majka
