Nekoncici bolest a smutek

Dobrý večer, je po půlnoci ale já cítím povinnost sem napsat ,snad jako jiskřička naděje ,že zase někdy bude dobře. Dnes je to nebo vlastně již včera to bylo 3 měsíce ,kdy mě opustil můj zlatý, milovaný , nej , nej , nej manžel. Vždy v slzách a zoufalá otvírám tyto stránky ,abych našla pomoc a radu jak dál. Čtu smutné příběhy a brečím tak dlouho až z toho vyčerpáním konečně usnu. Dnešního dne jsem se bála ,a také to podle toho dopadlo. Celý den jsem probrečela. Měli jsme s manželem firmu a dnešní den byl náročný i v tom,že jsem s partnery řešila přepisování detailů firmy , nové ičo , nový dič...... hrůza , něco co fungovalo k naší radostni 32 let prochází takovou změnou. Byli jsme spolu 24 hodin denně , celé ty roky. Nemusím Vám asi popisovat to zoufalství , které na mě ,stejně jako na Vás padá. Ten druhý, v našich srdcích vždy první, nám chybí každou vteřinu, kterou bez nich musíme prožívat. Jak žít ,když Vás ten nejdražší už nikdy neobejme , nechytí za ruku a neřekne neboj zlatíčko to bude dobré. Nevím jak to bude dál, ale chci Vám říct,že když mi večer bylo úplně nejhůř , ozval se manželův nejlepší kamarád a světe zboř se , po dvou hodinách hovoru jsem se poprvé za tři měsíce smála, Když jsme domluvili ,ozvala se kamarádka, že si určitě musím přijít oňuchlat štěňata a ještě to vylepšila zasláním videa. Co mi přinesl tento večer ? Poznání ,že lidé kolem nás , o kterých si myslíme ,že je vlastně vůbec nezajímáme , na nás myslí , jenom se bojí, aby nám ještě víc neublížili . Nevědí co říct co udělat. A ruku na srdce , co také můžou ? Nic. Při pozdravu se rozbrečíme , protože si nemůžeme pomoct a co oni mají dělat. Tak se raději odmlčí a nejsou. Dnes večer mi bylo docela fajn. Vím, že přijde ráno a zase bude všechna ta hrůza zpátky , ale také už vím , že můžou přijít okamžiky hezké ,kdy nebudu cítit tu ubíjející bolest. Kdyby taky se mnou mohl být, řekl by mi netrap se něčím co nemůžeš změnit a jdi dál , jenom tak můžou věci fungovat. J A já se snažím a snažit se budu dál a budu doufat ,že mě vidí a je zase pyšný , že si vybral zrovna mě, holku do pohody i nepohody. Vím ,že to dám ,vím ,že by to tak chtěl a po dnešku vím ,že je to možné. Je tady se mnou ,navždy bude a tu ruku kterou mě nemůže obejmout drží nad mojí hlavou jako ochranu před vším špatným. Držím palce nám Všem, abysme to nejhorší období přečkali, a aby i pro nás zase vyšlo slunce. Máme soustu důvodů aby to tak bylo. Děti , vnoučata , rodiče . Ti všichni na nás spoléhají a potřebují nás. Přeji dobrou klidnou noc a jasná rána.

Zdravím Vás všechny ,otevřela jsem Vaši diskuzi s nadějí ,že přijde zázračná pomoc nebo dobrá rada , ale jak vidím,nic takového není. Můj skvělý manžel a ten nej príma parťák mi odešel náhle a bez varování v květnu. Místo aby ta strašná bolest a bezmoc z toho,že nemůžu nic udělat aby byl zase zpátky byla menší, tak mám pocit,že na mě dopadá realita jako kladivo. Dochází mi,že je to navždy a to je děsivé. Tak strašně se mi stýská ,tak moc mi chybí,že to snad ani nejde vydržet. Vy víte jak mi je . Jenom doufám,že mě i Vám jednou bude líp a budeme mít dost sil tohle strašné období přežít.

Dobrý den, mě zemřel přítel 23/12/2020 po více než 8mi letém vztahu a přesně vím jak Vám je a popravdě - lépe Vám už nebude asi nikdy... Jen jak plyne čas si na bolest uvnitř budete pomalu přivykat... Všechny ty pocity se budou jen mlít dokola dál a dál a tím, že to "dáte" si nebude jistá ještě dlouho. Asi úplně nejhorší bude pozorovat okolí, které se se smrtí Vašeho blízkého vypořádalo už dávno a začalo zapomínat a Vy tu pořád budete stát úplně stejně a možná i víc plná bolesti a samoty. Neexistuje nic co by pomohlo - jen ČAS - čas sám je Vaší jedinou nadějí a prosím věřte mi, že jedině ČAS sám přinese dřív nebo později něco jako malou malinkou úlevu. Musíte prostě teď čekat a žít dál tak jak se jen dá... Nic neplánujte, nic neřeště, žijte z minuty na minutu.

Ne, Hanicko, taky jsem nenasla zpusob, jak jit bez problemu dal. Zrovna vcera jsem se proste ubrecela do spanku. V nedeli to byly 4 mesice, co muz zemrel. A jeste tak zbytecne, blbej covid, moc jsme stali o to, aby jako astmatik mohl byt ockovan drive. No, neslo to. Byl na to paradoxne prilis mlady. Ale na smrt teda asi ne :-( Neumim jit dal, jen tak klopytam, protoze je tu ten syn... Ale je mi tak moc, moc smutno. Obcas napise Petra a je na tom stejne. Nejste v tom sama. Nerada to sem pisu, nemam rada sireni blbe nalady, chtela bych Vas, i sebe, necim povzbudit. Jen nevim jak.

Dobry den. Je mi moc lito, co Vas potkalo. Pokud jste otevrena myslence posmrtneho zivota, doporucuji se zacit teto tematice venovat. Otevrit se tomu, ze nasi blizci jsou stale s nami, ze jen opustili sve telo. Mne to trochu pomohlo a verte, ze jsem taky mela myslenky na ukonceni sveho zivota. Clovek si musi najit neco, co ho urdzi nad vodou. Kdybyste to vzdala, tak byste se mozna ke svemu muzi ani nedostala. Ale to je na delsi povidani. Pozadejte ho o znameni, ze je stale s Vami, ze stale existuje. On o sobe da v pravou chvili vedet. Nejspis uz to mnohokrat udelal, ale nedavala jste pozor :) Mnoho sil...