Linda
•
10. listopadu 2018
•
Truchlení

Nebyla jsem s mámou poslední den

Dobrý den,
dnes ráno, jsem se dozvěděla, že moje máma zemřela. Byla vážně nemocná s ledvinami, přesto byla její smrt velmi náhlá a pro mě nečekaná. Poslední rok ležela v nemocnici skoro pořád. Mezitím byla asi 5 měsíců doma a já se o ni starala s pomocí pečovatelek.
Ještě před týdnem byla v dobrém stavu, pak dostala infekci a převezli ji na internu. To se stávalo opakovaně, jindy byla do tří dnů v nemocnici zase dobrá. I teď ještě před dvěma dny to vypadalo, že se lepší. Včera mi řekl lékař, že se trochu zhoršila a dnes je po smrti. Hrozně si vyčítám, že jsem tam hned včera nejela. Měla jsem v plánu jet tam dnes. Měla jsem pro ni nachystanou knížku, co dlouho chtěla. Nepochopila jsem, jak je to vážné.
Taky pořád přemýšlím jestli jsem udělala dost, někdy jsem byla nervózní, někdy, když musela do nemocnice jsem byla ráda, že si trochu odpočinu.....
Měly jsme spolu velmi komplikovaný vztah, byla zvláštní povaha. Teď si říkám jestli jsem já nebyla zlá dcera.
Je mi hrozně líto, že jsem za ní včera nejela.
202 lidé vyjádřili účast.
2 reakce Vložit vlastní příběh
Eva
•
15. listopadu 2018
Až teď jsem si všimla, že Vaše maminka odešla ve stejný den jako moje maminka - 10.11.
Moje maminka odešla 10.11.1997. Teď se mi vrací, že vlastně ty samé pocity jako Vy jsem měla po jejím odchodu i já. Bohužel co potkalo mojí dcerku - vnučku mé maminky - dne 2.6.2009 zcela zastínilo smutek po mé mamince. Spolu s Barunkou jsme měly podobné výčitky jako Vy. Vzpomínaly jsem na maminku - babičku, co jsem měly pro ní udělat, co jsme ještě mohly pro ní udělat. A Barunka jí vlastně přežila pouze o 12 let. Odešla mi ve věku 26 let. Pokud máte své děti, vzpomínejte na maminku, a hlavně žijte pro své děti. Protože nikdy nevíme, co nám život a osud přinese. Z celého srdce i duše Eva
100 lidé vyjádřili účast.
Eva
•
15. listopadu 2018
Drahá Lindo, hlavně si nic nevyčítej. Maminka odešla sice pro Vás nečekaně, ale určitě to byl čas, kdy měla odejít. Výčitky jsou vždy, protože až po odchodu našich milovaných se nám vtírá do mysli, co jsme měli udělat, co jsme neudělali, jak jsme si měli užít každého dne společného života. Ale bohužel realita je jiná. Jsme vláčeni proudem dní života, máme své povinnosti, někdy prostě sami jsme už na dně sil a potřebujeme zkrátka jen tu chvilku klidu. Plně chápu, když maminku hospitalizovali v nemocnici, prostě Vaše tělo cítilo jakousi úlevu, potřebovalo odpočinek. Nejde stále jen naplno se starat o druhé, musíme myslet v tu chvíli i na sebe. Vlastně je to takový obranný mechanismus. Tím, že si odpočineme, nabereme znovu sílu se věnovat těm, kteří nás potřebují. Nikdy neodhadneme, kdy se blíží smrt, nemohla jste to vědět. Mamka to ale určitě ví, a trápí jí, že se trápíte. Vím, o čem píšu, vším co cítíte Vy jsem si prošla a stále procházím i po devíti a půl letech odchodu mé jediné dcerky Barborky. Mějte maminku stále ve svém srdci, rozmlouvejte s ní. Jste sice hodně daleko, ale duší jste stále spolu. Jsem přesvědčena, že láska mezi maminkou a dcerou je věčná, nikdy nekončí, ztrátou se ještě prohlubuje. Věřte, že pokud bych se o tom během těch devíti a půl let nepřesvědčila, nikdy bych Vám tato slova nenapsala.
Mamka své dcerky Barunky - ze srdce.
141 člověk vyjádřil účast.