Náhlé úmrtí manžela
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíVěra
S mým manželem jsem se seznámila v roce 1981.Já jsem byla vdaná a on ženatý. Byla to láska jak trám. Můj bývalý manžel se to samozřejmě dozvěděl, ale dohodli jsme se ,že odejdu až náš syn dostuduje. V roce 2ooo jsem odešla,partnerovi mezitím zemřela manželka. Vzali jsme se, žili jsme spíše na samotě. Celých 18 let jsem neznala nic jiného než práci amého mqnžela,byli jsme jak siamská dvojčata, bez sebe ani krok. Teď jsem naprosto zoufqqalá, ztratila jsem smysl života. Chce se mi odejít za ním.Mám vnoučata, ale fixace na mého muže je příliš silná.Je mi 63 let.
Veronika
Dobrý den Věro, Váš pocit ze ztráty smyslu života důvěrně znám. S mým partnerem jsme sice spolu nebyli tak dlouho jako vy dva, ale po roce našeho vztahu onemocněl rakovinou a tak jsem jakoby onemocněla s ním. Následujících 6 let jsme byli jenom my dva v nějaké pomyslné bublině, nepotřebovali jsme už k životu nic jiného než jeden druhého, žili jenom pro sebe, chtěli si užít každou minutu života a taky, že se nám to podařilo. Není nic, co bych udělala jinak, nic bych neměnila, odevzdala jsem se mu a nikdy toho nebudu litovat. Jen před dvěma lety nás nemoc doběhla a já skutečně zůstala bez něj sama...bez smyslu života a už dva roky jej marně hledám. Život s rakovinou sice nebyl jednoduchý, ale život měl smysl, protože jsme byli dva a bojovali společně. Teď vůbec nevím, co dělat, jak žít a hlavně proč.
Věra
Dobrý den ,jsem ráda, že někdo chápe mou hroznou bolest. Máte stejné pocity jako já. nevidím před sebou cestu. můj manžel měl zdravotné problémy, ale nic nenasvědčovalo tqk náhlý konec. Odešla jsem na 10 minut a našla jsem ho mrtvého.Byl pro mě smysl života ,také nevém jak dál. Ta bolest je neskutečná.JEstli chcete můžeme si psát a snažit se pomoci si v té hrozné bolesti.
