Možnost být u umírajícího v nemocnici

Péče o umírajícíTereza
Zhlédla jsem v televizi Nova (Občanské judo) zajímavou reportáž o rodině, která chtěla být v posledních hodinách u umírající maminky a manželky, když umírala v nemocnici. Personál nemocnice v Krči nedovolil ani jednomu členovi rodiny tiše u té paní sedět, aby neumírala sama, přestože bylo jasné, že jde o pár hodin. Důvod? Nejsou návštěvní hodiny a rodina by rušila druhého pacienta na pokoji. (Myslím, že každý bude spíše rád, že tam není s umírajícím sám..) Způsob, jakým vedení nemocnice obhajovalo postup personálu, mne pobouřil. Shodou okolností jsem totiž podobnou situaci nedávno prožívala se svojí přítelkyní, která si stejně jako tato rodina od té doby stále vyčítá, že si to nedokázala vybojovat a tatínka nechala poslední noc samotného. Šlo o pár hodin!!! Když teď vidím, jak ji to trápí, i já teď přemýšlím, jestli jsem jí neměla víc pomáhat se nesmyslnému vyhnání postavit. V televizi říkali, jak máme právo důstojně umřít a jak je třeba pacientovi umožnit mít rodinu u sebe, ale jak to vidím kolem sebe, je to pak úplně jinak. Co ale můžeme dělat, abychom personál přesvědčili?
Misa
Zazila jsem neco podobneho, jak bylo popsano v reportazi. Muj manzel umiral ve veku 42 let ve Vinohradske nemocnici a me vyhodili posledni noc z nemocnice se slovy "Prijdte rano treba bude jeste na zivu", pry bych rusila svoji pritomnosti ostatni pacienty. Nikdo se jich ale nezeptal, zda jim to bude vadit. Naopak, kdyz jsem si prisla rano pro manzelovi veci, vsichni se mnou rozloucili a kondolovali mi na rozdil od personalu. Kdyz jsem jim rekla, ze jsem tam chtela byt s nim, tak mi rekli , ze by byli radsi, kdybych tam byla. Ty lidi s podobnou nemoci spolu souciti. Lehko se rekne "dupnout si..", ale v techto chvilich je to tezke...Jsem osoba, ktera si umi v ostatnich situacich dupnout. Nemocnicni personal timto zpusobem poznamenava lidi na cely zivot..
Petra Kam.
Mila Terezo, situace v nemocnicich je udesna. Personal toho vetsinou spis zneuziva, k pacientum a jejich pribuznym se chova jak k ovcim. Musime si proste umet dupnout. Krc je jedna z nejhorsich nemocnic v Praze. Co dodat, kdyz reknu, ze jedna z mych byval.spolzuacek ze ZS, ktera tam porodila svy mimco, ac je na voziku, sobestacna, a nana-socialni pracovnice/z Krce/ ji doporucila dat dite do ustavu, kdyz je prece na voziku ona mamina...
Martina Horakova
Ma dcera lezela na Intenzivnim oddeleni v umelem spanku na pristrojich (byla dana do hlubokeho spanku) Lekari me rekli ze by bylo dobre abych u ni byla aby se jeji stav zlepsil a proto i memu synovi umoznili aby jsme mohli byt u Steffi ve dne i v noci. Lezela v Berline na ITS. Byli jsme tam celych 14 dni nez zemrela. Jsem rada zato ze jsem tam sni mohla byt i kdyz to bylo hodne vycerpavajici a bolestive.
Ikonka bubliny

Prožíváte těžkou životní situaci? Chcete jí s někým sdílet?

Prostor diskusního fóra je otevřený všem, kdo chtějí sdílet své myšlenky, pocity a zkušenosti spojené s vážnou nemocí, umíráním, smrtí a truchlením. Můžete zde najít porozumění, podporu i možnost setkat se s lidmi, kteří řeší podobné situace.

Rozvoj a redesign portálu Umírání.cz proběhl za podpory Nadačního fondu UNIQA v Nadaci Pontis

  • Nadační fond Uniqa
  • Nadácia Pontis
Newsletter

Odebírejte novinky z organizace Cesta domů

Odebíráním souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Cesta domů je nezisková organizace, která od roku 2001 poskytuje v nepřetržitém provozu odbornou multidisciplinární péči lidem na konci života.

Cesta domů, z.ú.,
Heleny Kočvarové 1,
140 00 Praha 4
  • IČO: 265 28 843
  • DIČ: CZ 26528843