Luboš
12. prosince 2023
Truchlení

Moc mi chybíš maminko moje!

10. prosince to byly dva roky co nám odešla naše milovaná maminka. Z důvodu možné nákazy jsem s ní strávil jako jediný veškeré poslední chvíle v nemocnici, kde také zemřela. Byla pro mne přístavem klidu a porozumnění. Vždycky si na mne i na ostatní udělala čas a svět jakoliv byl nefér, brala s nadhledem a nám dávala vždycky velkou naději a laskavá pohlazení.
Byla naše sluníčko, které hřálo na srdci, v duši a vždycky jsem k ní jezdil rád. Teď už maminka není a svět se pro mne stal fádním a bez toho teplého slova a porozumnění.
Snažil jsem se ze všech sil jí poslední měsíce života udělat tak krásné, jako ona udělala krásné mé dětství a v podstatě celý život. Moc mi maminka chybí a když jsem již starý muž, citím neustále tu prázdnotu bez ní. Když umírala, vzala mne za ruku a řekla mi Lubouš zařiď všechno, já už to neudělám...... Všechno jsem už udělal a udělal bych daleko víc, kdyby jsi tu mohla ještě být maminko!
Když zemřela, vzpoměl jsem si na verš, které jsem jí dal i při posledním rozloučení.
,,Maminku máš jen jednou, když odejde tak i kdyby jsi si oči vyplakal, ty její se již nikdy neohlédnou".
Maminko mám tě moc rád, moc mi chybíš a věřím, že se tam kde jsi zase potkáme.
Tvůj syn.
Važte si své maminky, protože to, jak vám bude chybět zjistíte až tu již nebude........

Jana
  (kontaktovat autora příběhu)
8. ledna 2024
Moc krásně jste to vyjádřil. Mně zemřela maminka 13.12.2022 a je mi stále stejně mizerně, jak kdyby to bylo před týdnem. Snažím se věřit, že se ta bolest časem zmírní, ale zatím rozhodně nic takového nepřichází a z prvotního šoku, nepřijetí reality, nastalo prázdno...obrovské prázdno. Nikdy už to nebude stejné, nikdy už to nebude jako dříve. Chtěla bych zase mít ten elán a energii do života, kterými jsem vždy oplývala, rozdávala je ostatním, ale přijde mi to momentálně vše tak vzdálené, jako bych to ani nebyla já. Doprovodila jsem maminku na poslední cestu a stále mám ten obraz před očima. Je to jako film, který se přehrává stále dokola...Myslím na Tebe maminko neustále a vím, že se jednou zase setkáme...

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
9. ledna 2024
Me se to stalo skoro pred 3 lety.Jsem z toho spatny dodnes,uz to neni jako drive. Jednodusi,to maji verici,ze zesnule zase uvidi,ale ja ne.Moc mi nedodava,ze vedle me z kazde strany jsou stejne stari lide,vsichni jim zijou. Me uz ne.
Verů
14. prosince 2023
Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistí kvítek,
jím mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateřídouškou nazvaly. -

Mateřídouško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti,
natrhal jsem tě na dávné mohyle -
komu mám tebe přinésti?

Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do šírých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.

Snad se najde dcera mateřina,
jí mile dech tvůj zavoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!

Tato báseň se mi vybavila při čtení Vašeho dojemného vyznání. Přijít o maminku, to je moje noční můra. Přestože si uvědomuji, že každý tam jednou musí...
V tomto případě asi nelze nic moc poradit, snad jen abyste dokázal ventilovat své pocity a vzpomínal na maminku s láskou. Můžete ji navštěvovat na hřbitově, nosit květiny které měla ráda, pečovat o její hrobeček tak jako jste do poslední chvíle pečoval o ni a jak pečovala ona celý život o Vás a povídat si s ní, zapálit za ni svíčku. Nebo jí třeba napsat dopis, spálit ho a popel vysypat u hrobu jako takový rituál. Je jen na Vás jak si to vymyslíte.
Myslete na to, že teď ji už nic nebolí a dává na Vás odněkud pozor.
Pokud jste věřící, můžete se modlit. A jednou, jednou se zase všichni tam někde setkáte a dojdete společného spočinutí.
Posílá sílu 🍀

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
14. prosince 2023
Myslim,ze se s nimi uz nesetkame.Neverim tomu,ze nekde jsou.Rad bych se pletl.
Henrieta
13. prosince 2023
Dobrý deň, taktiež tu už nemám maminku 10 rokov. Zajtra bude za ňu omša. Strašne to letí. Snáď raz sa stretneme v nebíčku.
dominik
13. prosince 2023
Ja to mam uplne stejne.Ti co to jeste nezazili nevi jake to je.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Eva
28. ledna 2024
Milý Dominiku, tuto diskuzi sledují více méně již sedm let od smrti mého tatínka. Během těch let jsem přišla i o babičku a před třemi lety i o manžela. A v pátek o přítelkyni, měla jen 50 let. A vím, že bolest je veliká, ale opravdu během času se s ní dá nějak žít. Vzivam se do tvých pocitu, které jsem také měla, starší lidé žijí dál a mladší nejsou. Ale nelze se tím trápit do nekonečna. Není ostudou vyhledat pomoc odborníka a s ním své pocity řešit. Jsi mladý a život máš před sebou, a tvoji blízcí by určitě chtěli, abys jej naplnil a ještě něco dokázal. Třeba měl vlastní rodinu a do ní vtělil svou lásku k rodičům a předával svým dětem své zážitky z dětství a historii rodiny. A to bych ti že srdce přála!

In reply to by Anonym (neověřeno)

dominik
28. ledna 2024
Dekuji za vas prispevek.Je hrozny pocit,ze z blizkych nic nezbyde.Asi uz tady nebudu psat,protoze to uz neresi zrejmne nic

In reply to by Anonym (neověřeno)

Maruska
31. ledna 2024
Dobry den, mate pane Dominiku pravdu, je to jako by se ztratili.M