MILOVANÁ DCERA
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíBARAJA
Milí čtenáři,objevila jsem tyto stránky náhodně při řešení problémů s otcem dětí mé drahé dcery,která zesnula před necelými 8 měsíci,a ponechala nám tu na věčnou vzpomínku dvě malé holčičky ve věku necelé 2 roky a necelých 6 let.Od doby jejího kolapsu,kdy byla vrtulníkem hospitalizována a následně operovana na nádor mozku melanomového typu přežila.Od této doby byly její děti výhradně v mé péči a mého úžasného partnera,nebot já jsem o svého manžela,otce svých dětí-syna a dcery přišla před 15 lety ,a to opět rakovinou mozku,ale jiného typu..V této době,kdy se dcera dostávala zpátky na náš svět,jsem se starala o její 5 letou a 10měsíční holčičku,stejně jak to bylo za poslední rok jejího vysokoškolského studia,kdy otěhotněla,a její partner si nepřál,aby pokračovala ve studiu-mimochodem-zdravotní vědy,jsme my s partnerem ji podpořili psychicky,a i jinak,a o miminko jsme se střídavě postarali vybráním našich dovolených,náhradních volen,partner nic.Vystudovala s naší pomocí,rodina jejího partnera se neangažovala,nepomohla.Za mé pomoci jsem jim dopomohla i k samostanému bydlení,aby si žili hezký a spokojený život,když už je konečně dostudováno a maminka se může plně věnovat roční holčičce,které dala jméno po své mamince,protože mezi nimi panovaly velmi silné vazby.Partnera spíše zajímaly počítačové hry než vše okolo,a maximálně tak moje sobotní a nedělní i týdenní kuchyně.Nicméně si s touto osobou pořídila i druhé dítě s představou,že ho to přiměje se více o ně emocionálně starat a pečovat,naivní to názor mé neskonale hodné a pečující dcery.S trávila po Ve fakultní nemocnici 3 týdny a nechala jsem si ji převézt k sobě,do jejího rodného hnízda,kde jsem pečovala i o její holčičky.byla jsem na nemocenské ,a poté jsem čerpala dlouhodobé OČR.Učila jsem chodit a mluvit nejen její druhou dceru,ale i ji,protože zde došlo k poškození mozku.Její partner se na ně přišel podívat tak na hodinku po 17.00,protože se musel přece vyspat do práce,takže vstával v 7.00,pracuje u počítače.Pobyt s dětmi,natož venku v přírodě,to mu nic neříkalo,a když jsem ho požadala,tak jsem ho komandovala.Přišel covid,můj partner onemocněl a těžce,ten ,který mi s dětmi i dcerou nejvíc pomáhal. Onemocněl i otec dětí,ale lehký průběh.V Té době jezdil pomáhat každou možnou chvíli můj syn ze 300km vzdáleného bydlení a neteř,která má stejně staré děti jako má dcera.Rodina dětí od otce nepřijela,nevzala si děti ani na procházku,aby mi nějakým způsobem pomohli,nezájem.Stejně tak i otec dětí.Dceřin stav se začal postupně zlepšovat,celá moje rodina se neskutečně snažila.Partner dcery a jeho přístup k její těžké nemoci,bez komentáře,stejně tak přístup k dětem.Po této zkušenosti se dcera odhodlala k rozchodu otce jejich dětí,nebyli sezdáni,a žádala ho o odchod z bytu,ke kterém jsem jim finančně dopomohla.S výmluvami se tam zdržoval,neustále nechtěl řešit vyrovnání,a když zbýval poslední krok,dcera opět zkolabovala.Z nemocnice ke mně a k dceruškám se už nevrátila.Zemřela poslední den v roce a my se se synem jsme ji pohladili naposled v první den tohotu roku,žal ,který prožíval v tento den můj syn se nedá popsat.Já ten žal mám rozvrstvený do každého dne.Dnes už vím,že až do konce svého života.všichni se s ní přišli rozloučit,dokonce i její prateta,která má problémy s chůzí ohledně vysokému věku,nelitovala,a jela taxi službou tam a zpět 250km,jen,aby s ní byla při posledním loučení. A otec jejich dětí-5minut z místa bydliště k místu rozloučení-nepřišel,nekondoloval ani písemně,ani květinku neposlal.Žadala jsem děti do své péče,protože jem přesvědčena,že jejich otec takových morálních kvalit a vlastností by neměl děti vůbec mít v péči.A jak se k tomu staví naše justice a úřady,to snad příště.Starší holčičku jsem na skon maminky připravila,ale sama jsem potřebovala,aby i mě někdo ulehčil od neskonalé bolestiJsem s ní i tak každý den.Kdo jste dočetl tento příspěvek,snad pochopíte.
Jana ladrova
Milá Barunko,nejdříve bych Vám ráda vyjádřila svoji co nejuprimnejsií soustrast k odchodu Vaši dcery a maminky 2 malých holcicek .Váš příběh jsem dočetla do konce a po tvářích se mi kutaleji slzy tolik statečnosti,lásky obětavosti,pokory a pomocí v jednom člověku...Říká se,že nejhorší pro rodiče je odchod jeho děti.Sama jsem maminkou 15 levého syna před 7 lety mu vinou lékaře zemřel tatínek a můj partner během 2let jsem přišla o babičku,tetu a maminku ..nebýt mého syna myslím,že bych tak těžkou situaci nikdy nezvládla.Nebudu Vám lhát,že to přeboli myslím,že tak velkou ztrátu bolest a prázdno v duši ,který ve Vas zanechala Vaše dcera zůstane jen se stou bolesti naučíte žít..Pres všechnu Vasi bolest,beznaděj,vztek a zoufalství ,ktere nyni prozivate Vám po Vaši holčičce zůstali 2 krásně zdravé holčičky a to je obrovsky důvod vstát zvednout hlavu a jit dal,protože oni jsou kus Vaši dcery a ony Vas neskutečně moc potrebuji......Přeji Vám hodně zdraví,síly a odvahy..věřím,že to zvládnete už jen pro to,že Vám nic jiného nezbývá a až Vám bude nejhůř obejmete svoje holčičky a budete cítit zároveň nejen je,ale i svoji dceru...kdyby jste cokoliv potřebovala ozvěte se...
BARAJA
Zdravím,zcela vím ,co prožíváte,i já jsem z velké a srdečné rodiny,během 15 posledních let a to budu brát chronologicky,mě zemřel manžel,milovaní rodiče,moje nejbližší dvě tety a strýc,a naposled,n,edávno moje dítě-dcera-maminka dvou malých holčiček.Je mi tak ,že to neumím vůbec popsat,vím jen jedno,musím tady být a žít pro její děti,protože ona si to tak přála,.
Jirina
Jste babička se srdcem plným lásky, přála bych svým dětem prarodiče jako jste vy. Vaše dcera měla štěstí že jste byla její maminkou právě vy, mohla odejít s pocitem, že děti jsou v tech nejlepších rukou. Mám rakovinu, moji rodiče vyřešili mnou nemoc tak, že ze mě udělali hajzla, tak je můj stav ani mě děti netrápí. Přeji vám moc sil a trpělivosti s dětmi a pevné zdraví.
BARAJA
Jiřinko,nevím ,kolik je vám let,ale z vašeho psaní jsem vycítila,že jste maminka nedospélých dětí,pravděpodobně bez partnera,otce dětí,nevím,možná,je ten odhad troufalý,ale tak jsem to vycítila.Neumím si vůbec představit,že by někdo své dítě anebo ne své dítě ,jákékoliv dítě,které potřebuje pomoc,oporu,lásku a humor,který je chápán s ohledem na situaci opustil a nechal samotné,nevadí,pište,slova pomohou,povzbudí,nabudí,je to boj,takových je nás mnoho,ale musíme to ustát,a věřte,že to jde,musí to jít,a bude nám líp,když si každý budem věřit.
M..
Dobry večer, je mi strašne líto, vaši ztráty, při čtení vašeho příběhu, mě až rozbolelo břicho.. chodím na tyto stránky už dva roky a každý příběh, který zde čtu, i ten vás, mě opravdu dostává. Chtěla bych vám vyjádřit upřímnou soustrast, hodně sil, hlavně zdraví, nejen vám, ale i holcickam a moc opravdu moc vám přeji, aby jste dostala děti do pece… myslím na vás … držte se
Jana
Díky za vaše pochopení,bála jsem se vůbec napsat to něco málo z toho trápení a nekončícího smutku,aby to nevyznělo jako sebelítost.
