Manžel zemřel na covid
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíRenata
25.3.2021 zemřel můj milovaný, úžasný manžel a táta našeho báječného, byť postiženého chlapečka na covid. A já jsem zoufalá. Ano, vím, že tu MUSÍM být a fungovat kvůli synovi a opravdu se moc snažím. Ale je to jen nucené a nešťastné. O čem teď můj život bude? Časem mi odejdou i mí skvělí rodiče, kteří se mi teď snaží pomoct, na vše se synem jsem sama, a hlavně jsem příšerně osamělá a manžel mi tolik, tolik chybí. Kvůli pitomému covidu jsme se nemohli ani pořádně rozloučit, dovolili mi přijít až poslední den (večer pak zemřel), byl v umělém spánku a asi mě ani nevnímal. Snažila jsem se omluvit za všechny chyby, kterých jsem se dopustila a říct mu, že jestli je alespoň malinká šance (lékaři říkali, že ne), ať zabojuje a jestli ne, že pochopím, že už musí odejít. Když jsem pak večer doma vyčerpáním usnula, zemřel. Teď tápu i o tom, co je s ním. Je opravdu u Boha? Nebo v nějaké nicotě? Setkám se s ním? Bude mi někdy lépe? A kdy? Bojím se i blednutí vzpomínek. Strašně, tak strašně tu chybí. Renata
Kamila
Kolik z vás co se tu tak strašné bojíte a trapite zemřete maso? To co vás potkali je daň za zmařené vás neuctyhodne životy zvířaty které jste sežrali pro svoji chuť. Nikdy vám nebude líp a ani si to nesazloizize. Cjcipneze všichni, co na úkor své chuti připravujete bezbranné. Aspon teď zlomkem víte jak jim je amen jejich dusi
Kamila
Chápu a cítím Vaší extrémní bolest. Ale. Vy zde máte své poslání, své DÍTĚ. Ať už si pro Vás ten bezcitný osud připravil cokoli, dychejte, žijte, pro tu malou lásku co máte. Netuším, zda se někdy shledate, netuším, zda po smrti něco ,,je,,.ale děťátko je Váš život teď a tady, proto ho milujte a městě poselství od tatinka. Hodně sil♥️♥️♥️
Renata
Dekuju, Kamilo, snazim se. Teda doufam.
Hanny
Dobry den pani Renato neda mi vam nenapsat a nezeptat se vas jestli se vam podarilo byť jenom malicko najit unik z toho zleho snu ktery vas potkal,casto na vas myslim ,protoze ja jsem bohuzel za ctyri mesice bez 4 dnu,zatim nenasla jediny zpusob a smysl pochopit ze to co potkalo me stejne jako vas a samozrejme i hodne ostatnich z teto diskuze by melo vest s odstupem casu ke zmirneni bolesti a smutku ,me se to bohuzel nedari ,nekdy mam stavy kdy to nezvladam temer vubec a jsem na uplnem zacatku....mam pocit ze nezvladam psychicky ani fyzicky,snazim se vsugerovat myslenku ze nejsem sama,a snazim se zamyslet nad tim jak tezke to musi byt pro Vas a vaseho chlapecka.....
Světlana
Paní Renatko, už jsem delší dobu nezaznamenala, že by jste sem napsala, jak se vám daří. Často si na vás a vašeho chlapečka se smutkem vzpomenu. Předpokládám že o moc lepší to ještě nebude, pokud jste na tom podobně jako já...
Renata
Světluško,
děkuju, že na nás myslíte. No, není to dobré. Asi týden po manželově smrti jsem se psychoterapeut. sestry v nemocnici ptala, kdy mne přejde to nejhorší (stálý pláč, ty nejhorší myšlenky). Úplně jí rozumím v tom, že se jí do odpovědi moc nechtělo - je to hodně individuální. Ale jako tu horní hranici dala 12 týdnů. Tak můžu íct, že tak to tedy nemám. Před synem se jakž takž snažím, ale večery probrečím. Tak moc bych chtěla alespoň nějaké znamení (od Boha, manželovy duše, sama nevím), že to byl nějaký plán, kterému zatím nerozumím, že to tak má být a že se zase sejdeme. Já to vydržím, musím syna dovést co nejdále, i když vím, že jeho osudem jako autisty bude po mé smrti nějaký ústav, ale musí mít ten život se mnou co nejlepší. Ale manžel tu tolik, tolik, chybí! Dnes mi jde hrozně na nervy televize. Každý moderátor vykřikuje, jak má každé dítě poděkovat svému tatínkovi ke Dni otců. To máme jako křičet z okna??? Jak rádi bychom ho teď objali. Ale Vy mi určitě rozumíte. A jak se daří Vám? Budu ráda za zprávu o jakémkoli zlepšení, vidím v tom - sobecky - naději i pro sebe. Ne že bych neměla kamarádky, ale když prostě neprošly touhle zkušeností, raději s nimi o tom ani nemluvím. Je to nějak takové jalové. Hezký večer, Renata
Světlana
Jak já Vám rozumím. Manžel mi umřel přesně měsíc před 64 narozeninami, které by slavil zítra. Je to teprve měsíc a mě se zdá, že je to věčnost. Všichni říkají, že to přejde, asi mají pravdu. Zvládli to jiní, tak to zvládneme pravděpodobně taky, ale je to tak strašně těžké a vyčerpávající. Ta samota, smutek, prázdno...
Renata
Ano, presne, jak pisete, zda se to byt vecnost. A ano, nejak to snad zvladneme. Ale porad mam v hlave to proc, hodni lide, tatove od rodin, tak to prece nema byt. Nejde jen o tizi zivota, chci se s nim delit i o to hezke, co se mi prihodi, slysim neco, co vim, ze by ocenil.... a najednou neni, komu to rict. Je mi hrozne smutno.
Petra
Upřímnou soustrast paní Renato,vim moc dobře jak se cítíte, v březnu mi také zemřel manzel na covid, bylo muv44xket a zhroutil se mi svět,fungují ani nevím jak ,všichni nám říkají chce to čas ano vím,ale.....když přijdu domu z práce a nikdo tu není je to hrozny pocit,melibjsme krasne manželství byly jsme spolu 27vlet to jen tak nepreboli.Mate synka pro něj musíte každý den fungovat,ja uz mam děti velké. Paní Renata držte se a buďte silná ja se take moc snazim.Klidne si můžeme psát na emailu pokud budete chtít. Petra
Renata
Petruško, moc děkuju. Všichni mluví o tom, že to chce čas a já tomu rozumím, je to určitě pravda. Každý den se budím s tím, že už se snad kousek posunu, že už bude lépe. Ale ono není. Je 6 týdnů opravdu tak málo? Jak dlouho ještě budu brečet při každé vzpomínce? Mám brát prášky? Setkám se s ním ještě někdy? Váš manžel byl ještě mladší, to je hrůza. Mám strašný vztek na všechny popírače či zesměšňovače covidu. Renata
Hanny
Soucitim s vami prozivam stejne krutou bolest vim jak se citite, kdo nezazije nepochopi muka ze ztraty milovaneho partnera, hodne sily , opatrujte se
