Manzel
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíDana
Dobry den,je to 3dny co mi zemrel manzel,bylo mu 43 let....2roky bojoval statečně s rakovinou,oprerace, chemoterapie,nalez metastaz,jina chemoterapie,dalsi chemoterapie,no a pak uz jen symptomaticka lecba ,tlumeni bolesti....zvladli jsme to na nejslabsich naplastech,s mirnymi analgetiky...byl tolik statecny.zemrel doma,vzala jsem.si ho z nemocnice domu a starala se o nej do posledni chvile.drzela ho za ruku,odpustila,prosila o odpusteni,slibila,ze vse zvladnu ,ze muze odejit,jiz trpel jaterni encefalopatii,pak odesel vydechl naposled....od te doby ziju jak ve snu.resim veci kolem,musim mame dve deti velke,ale i tak .staraji se o me.ja o ne,ale i presto mi moc moc chybi...stale cekam ze prijde vrati se nebo ze zavola.mam starch co bude dal.nekdy placu,nejdy nemohu ani plakat,nejhorsi jsou noci,spanek neprichazi a kdyz usnu je probuzeni strasne....vse mi opet dochazi a je to jak zive....tolik jsem ho milovala.mam doma jeho fotku,se svickou a kvetinou....ja nevim jak zit dal.byl tolik prakticky a ja neumim nic......nikdy to nepreboli.
Míša
dobrý den Dani, je dobře že píšete mne umřel manžel dnes je to přesně dva měsíce. 4 roky bojoval s rakovinou mozku..měla jsem ho také doma, ale né do konce musel být v hospicu kvůli upadání do komatu..máme dvě malé děti....jste velmi statečná žena a já se před vámi skláním..to co jste pro něho udělala bylo víc, než by jiný člověk zvládnul věřte mi...mohl odejít plný lásky a klidu...ostatní lidé jsou sami a upoutáni na lůžko...on nebyl sám...a to je to nejlepší ...a neopustil vás, jenom umřel, protože tělíčko bylo nemocné....ale neopustil...tak to cítím já...a co dál, lidé mi říkají..jizva se v srdci nezahojí ale mozek snad časem otupí a zvykne si....posílám vám hodně síly a pokud vám nebude dobře zase napište...Míša
Dana
Mila Miso,kdyz ctu vase radky mam v ocich slzy..jak mi rozumite.vsichni kolem rikaji jak musim byt statecna,ale ja nemuzu.myslela jsem,ze jsem vyrovnana a silna,ale az ted mi dochazi ,jak moc mi chybi..bojim se noci,ale zaroven chci spat,abych ho mohla ve snu obejmout a pohladit.on mi vzdy dodal silu a pohladil mne,rekl neboj zvladnem to a ja mu vzdy verila.byly jsme jak jedno telo jedna duse...ted mam prazdno a kolem nic.prezivam ze dne na den a mam pocit,ze se utrapim. Chodím ven na dlouhe prochazky se psem snazim se ze sebe vydat maximum a nic,prijde vecer nebi chvile bez prace a je to tam znovu.dnes napadl snih a ja brecela,vzdy jsme staveli snehulaka a odhrabali sníh spolu,pak si daly caj a koukali na tv.....vim,ze je mu ted lip,netrpi a miluje nas dal,nekdy mam pocit,ze ho citim,citim zvlastni teplo kolem...jsem blázen ze?tolik moc mi chybi....
Henka
Danka prajem úprimnú sústrasť. Viem, že prežívate veľkú bolesť. Ja som prišla o mamu pred 3 rokmi a cítila som to isté čo vy. Nemohla som v noci zaspávať, jej smrť ma strašne trápila, musela som užívať lieky na spanie. Ešte aj teraz po 3 rokoch je mi smutno za ňou. Nemôžem jej už nič povedať. Tiež som fungovala ako robot. Keď si predstavím, že ešte budem musieť raz pochovávať aj otca tak ma mrazí v tele. Najhoršie je, keď musíme žiť ďalej bez blízkych, ktorých sme mali radi. Vždy nám budú chýbať. Držte sa aj keď je to ťažké. Prajem vám veľa síl a žite pre vaše deti. Henka
