Maminka

Jsou to jen čtyři měsíce, co mi odešel nejlepší a nejmilovanější človíček, přítel, kamarád, moje maminka. Vše smutné začalo zápalem plic, mamka ležela v nemocnici skoro 3 měsíce. Po propuštění byla slabá, špatně chodila. Denně jsme chodily na procházky s chodítkem. Rozchodila se. Za dva měsíce maminka měla mrtvici, byla ochrnutá na celou polovinu těla. Rok a půl byla ležící, strašné, katastrofální období. Doufala jsem ve skrytu duše, že se z toho dostane. Denně jsem s ní cvičila, chtěla jsem aby se naučila psát levou rukou, aby trochu začala mluvit. Nedařilo se. Kolikrát byla za ten rok a půl v nemocnici jsem už radši ani nepočítala.. Mamka zemřela v nemocnici na celkovou sepsi organizmu. Byla jsem u ní, hladila jsem jí, mamka se ještě snažila mi dát čelo na moje čelo, strašně chrčela, doktor mi řekl, že jí něco dají na zlepšení.... odešla jsem z nemocnice v 17,30. Doktor volal ve 20,45 že mamka zemřela. Bolí to, moc to bolí, kámen na srdci, bolí to tak, že se to ani vypovědět nedá. Chodím každý týden na hřbitov, říkám mamce modlitbičku, kterou jsem jí říkala denně - rok a půl. Minulý týden se stala taková věc, kterou si nedovedu vysvětlit. Fotka mamky se najednou začala hýbat, obracet, smát se, dělat grimasy. Možná, že mi chtěla něco sdělit.. nevím. Říká se, že čas smutek a bolest vyléčí. Ale nejde to, moc to bolí. Bojím se Vánoc... Přeji Vám všem hlavně hodně zdraví. Zuzana