Když umře zlatý táta
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíJana Kočková
Tutu středu 20.4.2016 nám naposledy vydechl náš tatínek,dědeček a pradědeček v požehnaném
věku 93 let. Do posledního okamžiku jsme ho opatrovali ,byl již opravdu jako miminko. Stále nám
opakoval jak je rád,že je s námi,nic ho nebolí a jen stále děkoval,co by si počal,kdy by nás neměl.
Jsem moc ráda,že odešel v kruhu rodiny a my mu mohli vrátit jen to, co pro nás celý život dělal.
Za celou rodinu dcera
Jana
Milá Jani, upřímnou soustrast. My jsme to prožili v lednu a náš táta odcházel tiše. Říkal, že už je sytý života a že se chystá odejít. Nic ho nebolelo a také za vše děkoval. Do posledního dechu jsem byli s ním. Bylo to smutné, ale také krásné. Hřeje mne to u srdce, že jsme měli tu možnost doprovázet tátu doma. A myslím, že mne to bude hřát nadále. Držte se Jani .
Jana
Matouš
Ahoj Jani a Jani,
chtěl bych poprosit o radu, je možné se na domácí umírání připravit? Povídali jste si s tatínkem o tom? Nechtěl bych aby mi babička(89) odešla v nemocnici anonymně, chtěl bych být s ní a přemýšlím jestli jí to mám říct aby o tom věděla, nebo jak o tom mluvit? moc díky?
M.
