Když samota bolí
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíDenda
Chápu každé slovo těchto příběhů. Ztratila jsem dva skvělé muže svého života, manžela i tatínka. je velmi těžké vyrovnat se s tím. Tatínek byl skvělým rodičem, chápavým, moudrým, laskavým. S manželem jsme měli i po 30 letech nádherný vztah. Přátelé říkají, jsi mladá , najdeš si někoho jiného.. Nevím jestli to takto funguje, nepřemýšlím nad nikým novým, na to byl vztah s manželem příliš výjimečný a nádherný. Samota je však velmi těžká. Přestože mám dvě skvělé děti, nádherná vnoučátka, přátele a jsem i v práci obklopená lidmi, je těžké vracet se do prázdného bytu. Tak ráda bych sdílela každodenní maličkosti, úsměvy, objetí...Smutek se snažím zahnat prací, aktivitami mimo práci, navzdory tomu mi schází ten jeden "malý velký" díl radosti. Snažím se jít dál, žít život, snad dokážu najít ten pomyslný dílek a znovu se cítit šťastná.
Hanny
Tolik vam rozumim a chapu ja se vracim do prazdneho bytu uz 18 mesicu a vracim se stejnymi pocity,pocit smutku,bolesti,beznade je a zoufalstvi ze ztraty manzela za 18 mesicu jsem nedospela k zadne zmene ani k zlepseni ,nekdy mam pocit je to horsi a horsi,ze se bolest stupnuje,za 18 mesicu jsem pouze dospela k tomu ze je to soucast meho zbyvajiciho zivota preju vam drzte se a hodne sil....
Mourinka
18 měsíců je málo... Já to první roky cítila rok od roku ještě daleko hůř tu nekonečnou bolest, co mě rvala na kusy a bohužel jsem na dně i ted po 10 letech, protože mi vymřela mezitím celá rodina a zlůstala jsem úplně sama na světě (měla jsem jen je) a není ta ztráta blízkých ničím nahraditelná, bohužel... rodina prostě není nikým nahraditelná. Nepíšu to proto, že to budete mít stejně, jen prostě očekávat po 18ti měsících, že to bude dobré (a ne klidně i horší), to bohužel nejde. Čím byl vztah bližší, tím víc a déle to bolí.
