Míla
25. října 2005
Truchlení

Když Osud poručí...

Bolest jiných nám pomáhá lépe snášet tu naši. Snad i tento můj příběh pomůže někomu dalšímu v hojení ran na srdci i na duši. Všem s podobnými životními příběhy přeji hodně sil! Kdo nezažije, ten nepochopí... Je mi 23 let a budou to dva měsíce, co mi tragicky zahynul tatínek. Automobilová nehoda, já přežila, tatínek ne... Při mně stáli všichni svatí, jen na tatínka tam nějak zapomněli! Ten den seděl tatínek za volantem kvůli mně. Dálkově studuji VŠ a on si strašně přál, aby mě na mou poslední zkoušku mohl vézt. Dobří lidé by neměli umírat. Ne tak brzy a ne při dobrých skutcích.. Život se mi obrátil naruby. Každý den pro něj pláču! Čekám, že jednoho dne zase vejde do dveří a všechno bude jako dřív. Často mívám stavy, kdy je mi úplně všechno jedno a lituji, že jsem tam nezůstala taky. Dochází mi, že jsem od něj dostala druhý život, jen zatím stále nevím, co s ním dál. Dívám se do očí všech, co ho milovali a tiše je prosím o odpuštění... Mezi mnou a tatínkem byl mimořádně krásný vztah. Proč se to muselo stát?! Už mě neuvidí dostudovat, nepovede mě k oltáři, nepochová moje děti, nezestárne s mojí maminkou... Už nedostanu šanci říct mu: "Tati, děkuju!!!" a už mu nikdy nepovím, co pro mě znamená a jak moc si ho za všechno vážím... Tak moc mi chybí!! Odešel dobrý člověk, kéž by se za něj narodilo aspoň pět takových!
Vyjádřit účast
262 lidí vyjádřilo účast.