Kateřina
  (kontaktovat autora příběhu)
2. prosince 2023
Bolest

Jsem na světě úplně sama

Dobrý den,
můj příběh popíši jen asi ve stručnosti, protože by vydal na román. Jsem žena, svobodná, nikdy jsem se nevdala, ani nemám děti... Mé strasti začaly, když byl v roce 2004 napaden brutálně můj táta, bylo mu v té době 84 let, a byl brutálně napaden ve sklepě našeho domu vrahem. Útok přežil, protože byl velmi zdravý, vrah ho brutálně bil pěstmi do obličeje, a vypíchl mu oko atd (bylo v televizi). Nakonec můj otec zemřel v nemocnici po dvou měsících utrpení. Já jsem v té době měla již psychické problémy, takže bylo nasnadě, že jsem se zhroutila. No a putovala do plného invalidního důchodu. A tak plynula léta a já jsem se nějak z nejhoršího dostala, měla i pár pěkných vztahů. No ale pak před 8 lety zemřela má maminka, a já zůstala na světě úplně sama. Nemám žádné sourozence ani jsem v té době neměla přítele. No a ještě mně majitel vystěhoval z našeho rodného bytu a vše jsem musela dělat a vyklízet sama... bylo to hrozné... No a pak jsem ani neměla sílu najít si nový byt, tak jsem vzala první nabídku která mi přišla pod ruku, ale bohužel mně podvedli, a já jsem nedostala řádnou nájemní smlouvu, takže ani jsem neměla nárok na příspěvky na bydlení. Nezvládala jsem byt platit, a naštěstí mi pomohla má teta, která mi poslala postupně opravdu hodně peněz. Také jsem si vzala půjčku, kterou do teď splácím. No a nyní jsem v malém bytě, a nájem zvládám, také chodím na nějaké brigády, ale jsem pořád sama a už to pomalu nedávám. Jen sedím v bytě, mám nějaké přátele, ale jak tady píšete, každý má svou rodinu a děti, takže také nemají moc času. Můj smysl života není žádný, a nemám žádnou vizi do budoucnosti. Mí pražští příbuzní se se mnou nestýkají a já se opět děsím vánoc, kdy budu zase sama....

16 lidé vyjádřili účast.
Jana
11. ledna 2024
Dobrý den, jste sama. Já jsem přišla o maminku hodně brzo a jinak se lásky rodičovské moc nedočkala.6ivot ke mě nebyl vůbec příjemný, prožila jsme těžké týrání jako dítě a prožila si své i jako manželka apd.Nakonec když jsem vychovala a postarala se o 2 děti, mi jendo z nich řeklo, že čeká na mou smrt.Onemocněla jsem několika druhy nemocí a skončila v důchodu a aby toho nebylo málo, tak sousedé z vesnice i ty nemoce a důcchod začali závidět, aniž by tušili proč vlastně důchod mám, jsme si vyslechla mnoho soudů.Mám sice hodného muže,ale věřte jsem tu také jako když nikoho nemám a trápím se a život přijde člověku jen jako zlo.Vše čím jste si prošla Vás posílilo, pomohlo vám vážit si sebe, že jste to dokázala a teď žijete a zvádáte byt atd.Trochu si věřte, že přijdou přátelé partneři atd. a bude to veselejší.
Verů
  (kontaktovat autora příběhu)
2. prosince 2023
Milá Káťo,
soucítím s Vaší situací. Být osamělá může být opravdu peklo.
Je mi jasné, že ve třetím stupni ID toho člověk moc neporve. Já mám stupeň první. Zkuste si spíš než brigádu najít práci na zkrácený úvazek pro nějakou bezpečnostní agenturu. Můžete sedět v klidu na vrátnici, žádný stres, nic složitého ani těžkého. Zaměstnávají často pouze invalidy, takže dokáží vyjít vstříc se směnami. Já v jedné dělám a zatím dělám jen 24 hodin týdně (2x12 hod.) a bez nočních, jelikož mi to zdravotní stav nedovoluje. Bývají tam milí lidé, co mají také zdravotní problémy. Přijdete do společnosti lidí s různými obtížemi a životními příběhy. Třeba si najdete přátele. A přitom je to slušný přivýdělek k důchodu.
Dále bych Vám chtěla říct - nevím jak to máte v rodině, která Vám zůstala. Ale pokud o to stojíte a máte je ráda, zkuste s nimi obnovit vztahy, spojte se s nimi, zkuste s nimi trávit čas.
Další věc - když jsem se po rozchodu se svou první velkou láskou cítila osaměle, udělala jsem si seznamku. Konkrétně Badoo. Nešlo mi o nalezení nového vztahu, ale kontakt s lidmi. Nejsou tam jen úchylové a zoufalci, ale také zajímaví a milí lidé, kteří chtějí třeba také jen komunikaci. Jen se musíte obrnit proti některým nechuťákům. Ale v mém případě jich naštěstí nebylo mnoho. A když tomu dáte volný průběh, třeba narazíte na spřízněnou duši.
Také bych si na Vašem místě pořídila zvířátko. Záleží na Vás co si můžete dovolit, co máte ráda, ale volila bych něco chlupatého, co si k Vám dokáže vytvořit vztah a s čím se můžete mazlit, zabořit prsty do hebkého kožíšku. Záleží jak velké máte prostory k bydlení - pokud dostatečné, třeba kočičku. Nebo pejska. Pokud ne, třeba potkánci jsou úžasní, čistotní a inteligentní společníci. Je mnoho možností. Můžete si se zvířátkem povídat, hrát, budete se o něj starat, krmit ho a tak dále. Dá vám to důvod fungovat, nějaký smysl.
No a naposled, Vánoce... Je to velmi náročné pro lidi, kteří jsou na světě sami. Ještě mě napadlo, že by Vás na Vánoce mohl přizvat někdo z Vašich bližších přátel k rodinnému stolu. Třeba až s nimi budete v kontaktu, zkuste se mimochodem zmínit, že letos je to poprvé bez rodičů a cítíte se sama. Třeba to někoho trkne.
Jinak tady máte pár internetových tipů, jak to případně zvládnout sama co nejlépe. Když pohledáte, určitě jich ještě spoustu najdete. Osobně bych šla na trhy, procházku do přírody a zapojila se do dobrovolnictví, protože to Vám dodá pocit smysluplně stráveného času. 😊
Přeji hodně sil ❤️🍀
https://renibrazi.cz/jak-prozit-vanocni-stesti-kdyz-jsme-samy/
https://www.diastyl.cz/vanoce-o-samote-psycholozka-radi-jak-svatky-zvladnout-nemusi-byt-pochmurne/

In reply to by Anonym (neověřeno)

Kateřina
  (kontaktovat autora příběhu)
2. prosince 2023
Dobrý den,

Vaše odpověď mně opravdu potěšila.... Jinak jen krátce: s tou vrátnicí je to bezva nápad, moc děkuji, zkusím:))) A s příbuznými? No je to smutné, ale oni vědí, že jsem sama, a kontaktuji je pravidelně, oni mají chalupu, na kterou jsem i já dříve jezdila, a v létě jsem jim nabídla, že jim tam pomohu, i jsem jim napsala, že už jsem u nich dlouho nebyla, a oni bohužel se vymluví, že toho mají hodně, mají syna, který má rodinu, a tak se zabývají jen jím. O vánocích mi ani nenapíší, když volám, telefon nezvednou... No je to marné... Jinak mám velmi milující rodinu na Slovensku (jsem po rodičích Maďarka), a ti by mně nejen pozvali, ale pravidelně mi posílají i nějaké peníze, voláme si a když jsem tam byla, tak mně nechtěli ani pustit domů:)))) To je holt jiný přístup.... Jinak seznamky jsem zkoušela, jsem pořád pěkná žena, a sešla jsem se s několika muži, ale buď to jsou muži, kteří jsou bez práce, bez bytu prostě nepoužitelní, a nebo ve velké většině chtějí jen intimnosti:(((( Ještě jednou děkuji za krásný dopis a mějte se moc hezky:))) Katka

In reply to by Anonym (neověřeno)

Verů
  (kontaktovat autora příběhu)
3. prosince 2023
To jsem ráda, že se Vám nápad líbí, určitě by to bylo fajn řešení. :)
S rodinou mě to moc mrzí, je smutné, že se k Vám takto chovají. Vůbec to nechápu. Ale je skvělé, že máte milující rodinu alespoň na Slovensku. Co takhle jet na Vánoce tam? Udělat si pěkné Vánoční prázdniny? A třeba o stěhování tma jste nepřemýšlela? Byl by to sice radikální krok, ale byla byste blízko lidí, kteří Vás milují a třeba by Vám to přineslo něco nového, neočekávaného a hezkého do života.
Co se týče seznamem, tak to naprosto chápu. Já jsem si tam nakonec našla přítele. Jsme spolu tedy teprve jen devět měsíců, ale žijeme spolu a zatím je to fajn :) Asi to chce trpělivost, ale podle mě se to vyplatí zkoušet. Určitě je tam spousta zoufalců, kteří to nikam nedotáhli, případně ještě žijí s maminkou. A také těch kteří by chtěli hlavně lásku fyzickou. Ale třeba by se Vám mohlo podařit tam nalézt štěstí. Mám i lidi kolem sebe, kterým se to povedlo. Moje maminka je skvělým příkladem. Po čtyřech letech vztahu s mužem, kterého potkala na internetu se budou brát. A to je jí přes padesát. Na lásku prostě nikdy není pozdě.
Nechci být vlezlá, ale ještě by mě zajímalo co říkáte na nápad s mazlíčkem? Myslím, že takový zvířecí kamarád může hodně rozptýlit chmury. :)
Přeji vše hezké ❤️