Jsem mladá vdova

Dobrý den paní Petro a všichni komu odešla milovaná osoba,dne 15.6. 2024 náhle umřel můj manžel v pouhých 47 letech, plný života.....praskla mu aorta. Všichni jsme tak zoufalí.....dá se tohle vůbec zvládnout?....

Milá paní. Jak moc Vám rozumím! Ikdyž už je to víc jak 6 let, co mi odešla po těžké nemoci do nebe moje žena, stále jsem v šoku. Neukázal se nikdo, komu bych se mohl vyplakat na rameně. Jak odejde z rodiny žena, rodina se rozpadne. Je to na dlouhé vyprávění. To nikdo nepochopí, až si to prožije sám. Je mi přes 60, chtěl jsem to vzdát, ale náhodou jsem narazil na Váš příběh. Když budete chtít, napište.

Zdravim Vas Petro, stejne jako Vy jsem brouzdala po netu a nasla Vas vzkaz. Je to sice uz nekolik let, ale myslim ze urcite pocity a myslenky pretrvavaji a vlastně pretrvaji naporad. Ja ztratila muze, manzela a tatinka nasi dcery pred 3 roky. I dnes mam vsak porad pocit ze mi nikdo z okoli vlastně nerozumi. Doufam ze Vy se mate lepe, moc bych Vam to prala. Pokud se dostanete k tomuto vzkazu, budu rada za odpoved. Snazim se najit zpriznene duse, nejake seskupeni zen, ktere maji podobnou (bolestivou) zivotni zkusenost. Petra, 39 let, Praha

Ahoj rád bych se chtěl stěnou seznámit se jmenuji se Zbyšek zajíček sem svobodny jemu 42 let bydlím Lanškrouně

Dobrý den jsem také vdova manžel náhle zemřel 1.2.2014 zůstala sem sama se třemi dětmi a čtvrtým na cestě. Když byste chtěla napsat budu rada ze si budu moct s někým napsat o svých pocitech a trapenich. Veronika

Take bohuzel patrim do teto skupinky. Uz je to rok a pul co jsem zustala s 6ti mesicnim synem sama. Bez rodiny, daleko v zahranici a uplne bezradna. Jsem rada, ze jsme z nejhorsiho venku (uz nam nehrozi exekuce), ale emoce jsou stale jako na houpacce. Chtela bych zalozit webovou stranku ci blog, kde bychom mohly(i) sdilet nase pocity a vzajemne se podporit a poradit, jak prekonat nasi obtiznou situaci. Nejenom emocionalne, ci jak resit spanek bez sedativ nebo jak hovorit k detem, ale i materialne e.g. jak jste se poprali s administrativnimi zalezitostmi a mistni byrokracii. Klademe si spoustu otazek, ale bohuzel tyto informace na internetu nikde nenajdeme.

Dobrý den já vám rozumím je mi 39 a jsem taky vdova jsou to dva týdny a někdy mám pocit že bolesti zesílim a nevím co mám dělat při životě mě drží me dvě děti

Dobrý den bohužel vám rozumím. Zustala jsem taky s dvěma dětma sama, manžel náhle umřel.... ten pocit prázdnoty, bezmoci, křivdy, je něco co nikdo jiný nemůže pochopit... kvůli dětem musíme být statečné i když je to hrozně težké... ,ale ženy jsou bojovnice, držte se a doufejme že časem se s tou velikou bolesti naučíme aspon trochu normálne žit....

Ahoj,strašně moc s tebou cítím,bolest vyléčí jen čas a dobří přátelé... je to boj...já ovdověla v 25 letech,kluci měli 7 a 2 roky,bylo to strašné,manžel měl rakovinu kůže,nevěděl o tom,metastázy na mozku,umřel za týden po té,kdy jsem mu volala záchranku pro úporné bolesti hlavy.Snad díky dětem,které mě potřebovaly jsem to zvládla, ale těch slz .. je to 25 let,mám už 15 let přítele, kluci jsou samostatní, ale stesk a láska k němu v srdci zůstane,zajdu na hrob s kytičkou a vím, že život jde dál, drž se, mysli na to, že ty tu jsi a vaše děti, ty chtějí žít, nechtějí vidět uplakanou maminku...mnoho sil ti přeju,a sluníčko do srdíčka posílam,ahoj,Míša

Dnes je to presne 23 let, co jsem se zamilovala do sveho manzela.....ktery zemrel pred 8 mesici. Mam 11 leteho syna a skoro 4 letou dcerku. A i kdyz je to u me stale jako na houpacce, uvedomuji si, jak je zivot krasny, a ze i kdyz je pod mrakem, slunce stale sviti. I me zoufale chybi, chybi mi doteky, hovory, jen jeho pritomnost, ale nejak citim, ze si nezaslouzi abych svuj zivot jen prozivorila...:-)....a ze je to me sobectvi, kdyz mam dojem ze to smutkem po nem nevydrzim. Zemrel mi v naruci, rakovinu mel 10 let a az posledni rok bylo jasne, ze to konci. Stihli jsme se rozloucit, odpustit si, rict vse co melo byt receno i nevyrceno. Zemrel doma, a ja jsem stastna, ze jiz nemusi trpet. Protoze nejvice bylo pro me tezke prijmout bezmoc, kdyz vas milujici clovek trpi a vy mu nemuzete pomoci. Neverim, ze to nekdy preboli, a bude to urcite jine, cast me je s nim, vzdyt to byl jediny muz meho zivota, ale zivot je preci tak krasny....vitr ve vlasech, zapadajici slunce, smich mych deti....o to vic chci i za nej vnimat tu krasu okolo. Nezaslouzi si abych zbytek zivota, ktery mi tu zbyva prozivorila.....preji vam vsem silu a klid, a pokoj a mir.....tak jako i sobe. Ma laska k nemu totiz nezmizela tim, ze zemrel. Uklidnuje me tato basen, snad pomuze i vam..... Smrt, to nic není, jen jsem proklouzl do vedlejší místnosti, já jsem stále já a ty jsi stále ty; čímkoli jsme pro sebe byli, tím jsme i nadále. Říkej mi tak, jakos´ mi říkal dřív, mluv na mne stejně klidně jako dřív. Nic neměň na svém obvyklém tónu; netvař se nuceně, slavnostně či smutně. Směj se, jako jsme se vždy smávali našim oblíbeným vtipům. Hraj si, směj se, mysli na mně, modli se za mne. A mé jméno ať doma zní i nadále, jak vždycky znělo. Říkej ho tak, aby na něm nebyl žádný stín. Život je tím, čím vždy byl. Je stejný, jako byl vždycky; nic se nepřerušilo. Smrt je jen zanedbatelná událost; proč bych měl sejít z mysli, když jsem sešel z očí? Jen na tebe po nějakou dobu čekám, někde velmi blízko, jen za rohem. Všechno je v pořádku.

Ahoj Péto, mě je taky 37 a mám dvě děti, devítiletého kluka a roční holčičku. Týden po tom, co se malá narodila jsme se dozvěděli, že přítel má rakovinu v pokročilém stadiu. Operace už nešla, jezdil na ozařování a chemoterapie. Jednu chvíli to bylo lepší, trochu se to zmenšilo, potom přítel přestal chemo zvládat, bylo mu po ní hodně zle, museli s ní přestat. A ted kdy mu udělali kontrolní cété zjistili , že už to je na mozku, v plicích i v kostech. Už se nedá nic dělat. TEd se starám o miminko i o něj, už jen leží a hodně spí. Má i velké bolesti a už se jen modlíme aby netrpěl. Takže přesně vím o čem píšeš.

Dobrý večer, vím přesně co cítíte. Dnes je to 14 dní co mi odešla po dlouhé a těžké nemoci žena. Bylo jí 36 let a zbyly mi po ní dvě děti. 6 letá holčička a 4 letý chlapeček. Byla statečná a bojovali jsme až do konce, přestože jsme věděli, že to nemá cenu. Držte se.

Este by som sa s vami chcela podelit o nieco, co doteraz neviem pochopit ani sa zmierit s pocitmi viny. Dostala som znamenia pred tym ako zomrel. Len som ich nespravne pochopila, mohol este zit. Asi mesiac pred tym sa mi snivalo ze zomrel. Bol to velmi zivy sen a strasne som sa v tom sne zlakla. Zobudila som sa a v tom som ho pocula ist dolu schodmi. Bola som hrozne stastna ze to bol len sen a pomyslela som si, ze sa hovori ze ak niekto v sne umrie tak bude dlho zit. A bola som hrozne spokojna ze to tak je a pustila som to z hlavy. Asi 3 dni pred jeho smrtou som sedela pri dome, ked na mna z vysky (akoby z nasho okna na poschodi) spadol obrovsky cierny chrust. Mal asi 5 cm a priserne ma to vylakalo. Povedala som mu, ze je to zbamenie, ze asi zomriem. Zasmial sa, nebral to vazne, aj ked som mala pocit ze ho to trocha podrazdilo. V den ked zomrel, osadzoval ruru na nasu novu cisticku. Buchal po nej takym gumovym kladivom. Dunelo to, pomyslela som si zo strandy, ze je to zvuk ako z pekla a ze tym moze zobudit nejakeho demona. Sla som za nim, pozriet co robi, akurat sa mu kusok rury odlomil tak si zahresil. Opytala som sa ci nepotrebuje pomoc a este som mu povedala nech sa nerozculuje lebo dostane infarkt. Pol hodiny nato siel do kupelne, kde dostal infarkt a zomrel. Bol to mlady a silny chlap, vzdy sme sa smiali ked som mu hovorila ze ma spomalit a on na to ze milacik, ja som z nas ten mlady (bol o 4 roky mladsi). Preto by ma nikdy nenapadlo, ze sa mu vazne moze nieco stat. Ale teraz si vycitam, ze som nebola pozornejsia, ze to mohlo cele dopadnut inak. Ak ked viem ze je uz na vsetko neskoro, hrozne na to trapi a nevzdy bude. Verite tomu? Boli to len nahody, alebo nie?

Dobrý večer,dnes je to 11 měsíců,co mi zemřel manžel má velká láska a taťka dvou našich dětí...stále moc to bolí a stále nevím jak dál...

Dobrý večer,dnes je to 11 měsíců,co mi zemřel manžel má velká láska a taťka dvou našich dětí...stále moc to bolí a stále nevím jak dál...

Ahoj, Jsem rada, ze jsem nasla toto forum. Muj snoubenec a moje zivotni laska, se kterym jsem zila 11 let a mam s nim ctyrleteho chlapecka, zemrel pred rokem po sedmimesicnim boji na vzacny sarkom. Je to pro me stale jako vcera. Nikdy se s tim nesrovnam. Ctu tady o lidech, kterym odesel milovany clovek nahle...musi to byt nepopsatelny sok, to nepopiram, ale verte mi - menila bych okamzite. To sedmimesicni trapeni - operace, chemo, ozarovani, postupne ochrnovani...nakonec se pritel udusil z plicnich metastaz...toto peklo, a pak se vyrovnat s tim, ze uz neni... Modlim se, abych sama odesla rychle a nahle, autonehoda, infarkt,..beru cokoliv. I sebevrazdu. Pozorovat sedmimesicni umirani mladeho cloveka (bylo mu 37)...nic horsiho snad neexistuje. Jsem vysilena, frustrovana, ublizena tou nespravedlnosti. Bojovat a verit v dobry konec je uplne nanic. Byla to falesna nadeje, o to vetsi byl potom ten sok, to zklamani, ta hruza...

Ahoj,kamarádce s dvěma malými dětmi zemřel tragicky manžel. Vy, co jste si tím prošli, poraďte, mám za ní chodit na návštěvy nebo ji raději nechat, ať se vypláče. Nevím, jak se k ní nyní chovat, abych ji více nezraňovala. Co pomohlo Vám? děkuji za reakce

Vidím, že v mém smutku nejsem sama...před pěti týdny mi odešel partner, a nechal mě tu s dvaapůlletou dcerou. Je to o to horší, že ze světa odešel dobrovolně. Asi bych pochopila a srovnala se se smrtí, kterou si člověk nezaviní, ale já tápu v pochopení a odpuštění...abych mohla jednou říct dcerce, jaký byl tatínek skvělý člověk...ale to musím nejdřív srovnat sama v sobě...partner se oběsil kvůli nijak závratným dluhům...nebylo to nic, co bychom společně nezvládli.. o to je to horší..myslím si o sobě že jsem silná, v životě už jsem něčím prošla (je mi 46) ale tohle je největší zrada, kterou jsem v životě prožívám...Kdyby se našel někdo, kdo byl v podobné situaci..pomohl mi pochopit, jestli se to vůbec pochopit dá, mám v sobě mnoho křížicích se pocitů - marnou lásku, stesk, smutek..ale také vztek, který mě ničí..chtěla bych odpustit, moc jsem ho milovala, ale zatím to nejde a nevím jestli někdy půjde...

29.6.2014 nahle zomrel moj partner, mal len 37 rokov. ozivovali sme ho so susedou 20 min kym prisla sanitka, nasledne oni pol hodinu. nepodarilo sa. akutny infarkt. 4 hodiny lezal mrtvy v kupelni, kym ho zabalili do modreho vreca a odviezli. sedela som pri nom a rozpravala sa s nim cele tie 4 hodiny. stale sa mi to prehrava v hlave ako film. Mam nocne mory. Boli sme spolu 15 rokov, mame 5 rocnu dceru. zostali len spomienky, cely nas zivot sa zrutil v priebehu necelej hodiny. citam tu podobne osudy, presne viem ako sa citite, prazdnota, zial, vycitky za to co sme nestihli.... neviem ako dalej, uz som na antidepresivach aby som vladala fungovat v praci a koli malej ktora potrebuje pozornost. citim sa velmi osamelo, citim ako by nam niekto hrozne ublizil, jemu ktory tak miloval zivot, nasej dcere ktora ho zboznovala, mne. brat s rodinou pomohol po pohrebe ale teraz uz dali so svagrinou jasne najavo ze maju svoj zivot, mama sa snazi aj ked sme si nikdy moc nerozumeli. Ocenujem to ale je 300 km daleko. Priatelia vypocuju, ale tiez ich to uz asi nebavi pocuvat. kto nezazil nepochopi co to je. chyba mi jeho humor, mali sme identicky pohlad na svet, mam pocit ze bez neho je uz vsetko marne.

Ahoj všem, můj manžel umřel před rokem a půl. Zůstala jsem sama se třemi maličkými děti (nyní 5, 3 a 3 roky). Nabízím ucho k naslouchání. Sdílená bolest se nese líp a pokud někdo prošel podobnou cestou, je to k nezaplacení. Můžeš se ozvat na mail.

Dobrý den Petro, můj manžel zemřel když mi bylo 25 let, letos to je 10 let, máme spolu dcerku, malé bylo 10 měsíců. chce to čas. Hrany se zaoblí a nebudou tak bolestivé, ale nikdy bohužel nezapomenete. Selhalo mu srdce ve 35ti letech. z ničeho nic.............. Dneska mám novou rodinu, ale nikdy to nebude takové jako tehdy. držte se máte děti a mě malá hodně pomohla. Máte pro co žít. K.

Zdravim, hledam diskuze a rady na toto bolestive tema. Je mi teprve 21 a pred necelim pul rokem mi tragicky zemrel pritel, se kterym jsem byla 5 let a kamarad. Zabili se v aute. Mam kluka noveho, je to slozitejsi, ja uz s tim mim nebyla, zrovna chvili ofed jeho odchodem jsme se rozesli, jelikoz mi zamotal hlavu nekdo jiny, ale kazdopadne Honza, muj parner co me opustil vedel ze ho porad milujuli. Ted co mam noveho kluka, je skvely, hodny, milujici, ale ja stale srovnavam a upadam do depresi, zdaji se mi sny i Honzovi a rano se vzbudim a reknu si ze je to v prdeli. To same pisu tomu novemu a rikam si ze bych radsi psala Honzovi apod.. prosim naoizte mi na meil valuchovamo@seznam.cz

Milá Petro. Také jsem ovdověla v 37 letech. Na podzim to budou tři roky. Bohužel jsme s manželem neměli děti. Jsem v tom sama a stále se z toho nemůžu vzpamatovat. Někdy mám chuť to vše ukončit. Držím vám pěsti ať jste silná. Budou určitě i lepší chvilky :)

Dnes je to rok a dva měsíce, kdy mi zemřel manžel .... je mi 34 let a mám 3 letého chlapečka. Pokud budete mít zájem, můžeme si napsat, zavolat ..... posílám Vám kousek síly, která mi zbyla, jen díky našemu synovi ! Držte se !