Je to jen můj pocit......
Sdílení a psychická podporaPetra Jindrřichová
Dobrý den,( už předem se omlouvám za chyby).Já se nemám tak špatně jako všichni ostatní,ale nevím co dělat.je mi třináct let,před asi dvěma lety jsem stála v okně připravená umřít.V tom přišla domů sestra a strčila mě dovnitř.
Přemýšlím k doktorovi,ale myslela jsem že už doktora nepotřebuji.Teď na mě všichni křičí za každou blbost a chci aby už to bylo dobrý.Nevím jakou cestou ven?
Henrieta
Milá Peťka v žiadnom prípade neskáč z okna. Keď máš doma ťažké chvíle s rodičmi, radšej choď k psychologičke, myslím si, že rodičia by kričať nemali. Radšej chodiť k psychológom, myslím, že rodičia by mohli chodiť tiež, aby sa upevnili vzťahy v rodine k dobrému, lebo krikom sa nič nevyrieši. Život je dar od Boha a neber si život, na všetko sa nájde riešenie, len treba chcieť a myslím si, že by si to trpko oľutovala keby si predčasne ukončila svoj drahý život. Možno budeš raz mať dobrého manžela a deti, preto nemá zmysel brať si život, nič netrvá večne ani s rodičmi nebudeš navždy. Maj sa pekne a držím palce. Heňka
Eva
Milá Petro,
nevím nic o Tobě, ani co tě vede k takovým myšlenkám. Hlavně, ať Tě nenapadne takový nesmysl jako je uvažování o konci života. Jsem maminka dcerky, která život milovala, a přesto jí byl ukončen. Život je cenný dar, važ si ho. Je to ale křehký dar. Stačí chvilka, špatné rozhodnutí, a už nic nejde vrátit zpět. Peťulko, nevím jak to máš s rodiči, proč se jim nesvěříš... Já vím, svět nám někdy nerozumí. Hlavně měj ráda sama sebe, nech je křičet, oni křičet přestanou. Opatruj se a snaž se být v pohodě. Dej o sobě zprávu, Eva
