Já a moji demoni...

Těší mě, jmenuji se Leonard. V životě se mi nedaří... A takhle by to asi znělo kdyby mi na zdaru ještě záleželo...Já mám asi ale horší problémy než mohou být dluhy nebo zavržená láska nebo zničený život. V poslední době se procházím po bytě a povídám si sám pro sebe a pak si odpovídám, nebo třeba cvičím a pak se řežu po těle nožem a pak si připadám tak překrásně a pak zase padám na zem v slzách a chvilku co chvilku mám jiné sny, emoce, cíle i přání a nemohu se vymotat z kruhu. Občas přemýšlím nad sebevraždou a občas nad vraždou. Někdy si sháním partnera kterého bych měl rád a někdy chci věznit a mučit souseda. A když to sem píšu přijde mi to tak vtipný a přitom v podvědomí mi něco říká že tohle není ani trochu v pořádku. Nedokážu udržet tu pomyslnou nit která normálního člověka někam v životě vede, neustále mi přeskakuje a občas si ani nepamatuju co se stalo, kde jsem byl a s kým jsem mluvil... Psychické problémy mám už od dětství, avšak málokteré dokážu popsat a dohledat příčinu. Jako třeba homosexualita, sadomasochismus, disociální poruchy Nikdy jsem však na tom nebyl až takhle zle... připadám si zmatený, nevím kdo jsem a co se děje?! Chci někam napsat aby si to mohl někdo přečíst jako prosbu o pomoc... dokud to ještě dokážu nějak sdělit. Nejsem na drogách ani na alkoholu, nehraju hry a neberu steroidy. Nevím co by mi z tohohle pekla mohlo pomoci se vysvobodit. Psychiatři mi tvrdí že mi nemají jak pomoct a že dokud sobě nebo někomu opravdu neublížím nesmí zakročit. Občas když mám světlou chvilku tak se snažím najít odpověď nato co se semnou děje a co mám dělat aby to přestalo. Před lety jsem měl pocity že přicházím o rozum a teď už si nejsem jistý.