Já
Truchlení a vyrovnávání se se smrtípetr darola
Nevím, zda to pomůže lidem ostatním, ale mě to pomáhá cítit pravdu velikého Konstruktéra všehobytí. - Pošetilci jsou ti, jenž sužují duši těla a nepoznají, že JÁ, je věčné.
KWq
Narodis se, neco prozijes a protrapis a kdes pod kytky nadobro. S tim se smir. Smrt je totalnim koncem. Nevim, proc se lidi desi a chteji v neco verit??? Nebylo ti dobre pred narozenim? BYLO! A bude ti tak zase. Ani lip, ani hur, proste presne tak jako ti bylo nez jsi se narodil. Zadny Buh, zadni znami ani nikdo jiny te po smrti neceka. Ceka te pouze nic. Co je na tom spatnyho?
Jeden umre a druhy se narodi.
Lide kteri si namlouvaji ze clovek je tu navecnost jsou spis odpuzujici. Protoze pokud bychom tu vsichni byli na vecnost, nedali bychom tim prostor dalsim. Tenhle svet s nikym na vecnost nepocita a ani nikoho na vecnost nechce. A zadne jine svety po smrti neexistuji. To rikam i presto, ze jsem clovek ktery zazil OBE. BYl jsem venku z tela, koukal jsem se na sebe, pohladil si sve vlastni fyzicke telo. Citil jsem se nadherne, kdyz jsem byl "venku"
Ale krome vedeckeho vysvetleni ohledne tohoto existuje i jine. Clovek muze zahadnym zpusobem opoustet sve telo, ale pouze za zivota. Je to jen schopnost. Clovek muze za zivota psat, muze cist, muze slyset, muze jist a zrovna tak muze i opoustet sve telo. Bohuzel to lide netrenuji a proto to zapominaji a neumi a stava se jim to jen pri havariich, operacich apod. Po totalni smrti se ale uz takto opustit telo neda. S clovekem umiraji i jine schopnosti a jednou z tech schopnosti je opousteni tela za zivota.
Na smrt se hodne lidi tesi, hodne lidi se boji a hodne lidi o ni nepremysli. Kazdopadne berme zivot jako nahodu. Jako neco co si bud uzivame, nebo nas to stve. Jako neco co ma zacatek a konec. Ani zacatku a ani konce se clovek nemusi obavat. Tak jako mozek zacne fungovat, tak i prestane. Predstavme si spanek. Ve spanku o sobe nevime a je nam to jedno. Smrt nam bude taky ukradena, tak jakepak strachy?
Pokud je zde neco ceho bychom se meli obavat, pak umirani a bolest, zpusob smrti atd. Proto je potreba s tim neco delat a to se taky deje.
Ivan
Nevím, jestli TY je věčné, ani nevím zda je, nebo není Tvůj veliký Konstuktér. Co ale vím, že moji blízcí budou se mnou v mé poslední hodině (mluvili jsme o tom, pokud to bude možné. A to, že se nebojí být v přítomnosti umírajícího mne těší. Moje umírání snad tedy nebude o samotě. A to je dobré.
