Mouřinka
  (kontaktovat autora příběhu)
16. ledna 2019
Truchlení

Hledám podporující přátelství

Dobrý den, hledám tu přátelství s někým, kdo by mě alespoň částečně mohl pochopit a podporovat, abych vůbec zvládla žít dál. Zemřeli mi všichni a z toho se nikdy nedostanu, je mi 36 a nemám vůbec nikoho a NIC. Ale největší průšvih je, že jsem sama z toho všeho pekla vážně nemocná a nedávám sama vůbec život…. Nemůžu na tohle co se mi děje každý den a co vše prožívám být sama. Začínám z toho už přímo bláznit a deprese a bolest duše se ani nedá popsat…
Přišla jsem opravdu o všechny, i “kamarády” a známé, protože mě v tom prostě nechali napospas… Což je dohromady s tím vším ostatním, co je můj život, tak strašná bolest, roky a roky trvající, že mě to doopravdy zabíjí. Ani tady na těchto stránkách se to nedá sdělit, protože zde píší většinou zdraví, kterým někdo odešel. Já jsem na tom ale 20 let zdravotně zle a do toho mi odešli už všichni… A nezvládám vůbec život a propadám se do propasti, která nemá ani dno, padám pořád hlouběji, celkově. Deprese, které z toho mám jsou neléčitelné léky. Pomohla by mi láska a blízcí lidé. To je to hlavní, co mi chybí, abych měla vůbec sílu bojovat a moje tělo sílu vůbec přežít. Bez podpory lidí nemůžu vůbec dál a nemám ji. Sama chci i přátelství nabídnout, ráda také budu oporou někomu, kdo prožil něco těžkého a nemá třeba blízké lidi. Nebo v nich nemá oporu, co potřebuje a nemá to s kým sdílet. Prožila jsem toho tolik a mám tak těžký osud, že lidem kolikrát pomohlo jen tohle bližší poznání mě a mého osudu a života,(který tedy nemá s životem nic společného, je to spíš horor :((( ), tak jim to ale ulevilo a hned se jim zdál jejich život krásnější. Jen pro mě je to bolest... Hledám osobnější kontakt, povídání po telefonu a vzájemnou podporu, i sdílení všedního života, atd. Pokud bych našla opravdové přátelství, byla bych vděčná a opravdu mě to může zachránit. Vždy je fyzický stav a nemoci závislé na psychickém stavu a ten vzhledem ke svému osudu mám opravdu a i logicky špatný, ale toto by mohlo velmi pomoct. (Na terapie nemám ani peníze, ani nemůžu nikam jezdit, tak to mi prosím neraďte, beztak si tam ani se mnou nevěděli rady, když jsem to ještě měla možnosti zkoušet. Léky mi nikdy na deprese a nic z mých problémů nepomohly a navíc jich beru už fůru (na nemoci) a tělo to pak ani nedává, takže to u mě není řešení). Jsem z Prahy, ale pokud někdo stojí i o sdílení na dálku a myslel by to vážně, tak i to je možné. Ráda bych se ale s někým s kým bych se sblížila i setkávala, chybí mi reální lidé, jsem odříznutá od světa :(((( Hledám laskavé bytosti s otevřeným srdcem, příjmající a empatické. Nemám nic nakažlivého, ale nemůžu teď moc z domu.. Přeji všem, co tu sdílí své příběhy, hodně síly a hlavně to, aby měli někoho blízkého v kom na vše špatné oporu. Protože to je to nejdůležitější. Jak moc, to člověk pozná, jen když je na dně a nemá toto v nikom.(Slovensky ale neumím, ani moc nerozumím). Prosím v případě zájmu mě kontaktujte na email (tento web zprávu poslanou přímo pisatelům odešle přímo na jejich emal). Mouřinka

149 lidé vyjádřili účast.
Henrieta
3. dubna 2019
dobrý deň, je mi strašne ľúto, že ste prišli o milovaných ľudí, muselo to byť pre vás ťažké, ja by som tiež bola na antidepresívach. Ja som stratila matku tiež, tak viem ako vám je. A nemám dobrého manžela, je to protivný človek, jedna dcéra je tiež povahovo po ňom - tiež je strašne protivná aj na mňa. Mám dobrého otca, strašne sa ale o neho bojím, aby mi nezomrel, pretože by som to neprežila. Ešte mám ďalšiu dcéru, ktorú mám rada. Ja vás obdivujem, že dokážete vôbec žiť, ja by som to nezvládla. A to som tiež chodila k psychologom, psychiatrom a stratila som dobrú prácu, ktorú som mala rada kvôli chorobám, nadriadený v práci ma nútil odísť z miesta (bol stašne povýšenecký a bohatý), ktoré som mala rada. Ja som dosť citlivá a hneď upadám do depresii. Teraz si hľadám novú prácu, jednu som si našla, ale vydržala som tam len 3 dni, lebo som to akosi nezvládala. Manžel ma vôbec nepodporuje, kvôli nemu nič nezvládam. Keby som sa rozviedla aj z toho by som bola v depresii, som taká slabá povaha, čo ma dosť trápi, lebo sa bojím, že počas rozvodu by mi zomrel otec a ostala by som bez financií. Bez peňazí sa žije ťažko a niektorí ľudia sú dosť zlí. Niekedy mám dni keď sa mi nechce vôbec žiť. Ešte prednedávnom som mala prácu, ktorú som mala rada a teraz nie je. A nie je tu ani mama. Keď žila, všetko som zvládala lepšie, pomáhala mi s deťmi. Keď mi zomrie otec, tak sa zbláznim, lebo v mužovi nemám moc opory. Bývam aj strašne unavená, nič ma moc neteší, ešte pred 7 rokmi bolo všetko inak. Tiež by som chcela mať kopu kamarátov, lebo moja staršia dcéra aj môj muž ma ignorujú, ako keby som tu ani nebola. Proste hrozné. Nemám s nimi dobré vzťahy. Hovorila som to aj psychologičke, ale ona mi nemôže pomôcť, ona nemôže napraviť chyby, ktoré sa stali. Tak vidíte v podstate aj ja mám kopu problémov a ťažko sa mi to píše, nieto ešte rieši. Niekedy nemám chuť ani prácu si hľadať, lebo neviem na akých ľudí natrafím a niekedy mám fakt šťastie na zlých ľudí. Keď som mala mamu, bola som odolnejšia a lepšie sa mi darilo, aj keď som v práci napríklad musela spolupracovať so zlými ľuďmi zvládala som to. Keď mama zomrela na rakovinu, nemala som vôbec chuť žiť, mame som sa mohla vždy posťažovať, bola ako moja bútľavá vŕba, vždy mi pomohla. Keď zomrela bolo to ako keby mi niekto vytrhol srdce z tela, proste bolestivé, však viete aké to je keď stratíte človeka, ktorého máte radi. Okrem toho mám aj dosť protivnú švagrinú, brat si ju zobral, ona je drzá - aj na moju mamu bola drzá a moja dcéra sa s ňou zblížila. Inak som pochovala aj babku zomrela pred mamou, takže v priebehu 2 rokov som pochovala 2 ľudí. Keby som nemala otca, tak sa zbláznim. Otec je moja opora. S mojím mužom sa neznáša. Môjho muža tiež nikto nemá rád z mojej rodiny. Tak vidíte aj keď mám ľudí okolo seba, nie sú vždy tie vzťahy dobré. Je pravda, že človek potrebuje dobrých ľudí okolo seba a hlavne najbližších. Je mi ľúto čo sa vám stalo, život mi príde strašne nespravodlivý, kopu zlých ľudí si žije a ešte sa im dobre vedie a koľko dobrých ľudí tu už nie je. Obdivujem vás, že vôbec dokážete žiť, lebo človek potrebuje spriaznenú dušu. Tak vidím, že som toho napísala dosť. Držím vám palce a môžete mi napísať. Ja som z Bratislavy. Prajem veľa síl. Henrieta
Monika
  (kontaktovat autora příběhu)
17. ledna 2019
Můžu být Tvoje opora, prožila jsem velmi těžké onemocnění, dlouhodobé, Takže se dovedu velmi vcítit, jsem empatická, je mi 45 let :)

In reply to by Anonym (neověřeno)

Mouřinka
  (kontaktovat autora příběhu)
17. ledna 2019
Dobrý den Moniko, odkudpak jsi? ;) Můžeš mi kdyžta víc napsat osobně. Vůbec zde nevidím nikde historii zpráv a příspěvků jednotlivých lidí, takže nevím, jestli jsi tady něco psala o svém příběhu a tak. Protože tu není jméno/přesdívka exkluzivní, tak tu bohužel nejde poznat, komu patří které příspěvky..

In reply to by Anonym (neověřeno)

Monika
17. ledna 2019
Svojí nabídku ruším, místo toho, aby se člověk zajímal o to, že mu teda někdo chce pomoct. Reagujete níže na zprávu a způsobem, co si mi ani nelíbí. Takže za mě ne. Hodně štěstí v hledání někoho. Monika

In reply to by Anonym (neověřeno)

Mouřinka
  (kontaktovat autora příběhu)
20. ledna 2019
Dobrý den, vůbec tuto vaší reakci nechápu. Chtěla jsem vědět, který příspěvek je od Vás, abych o Vás něco věděla a mohla už na něco reagovat v soukromé zprávě. Nechápu v čem je v tom problém. Vy také reagujete prvně pod příspěvkem přeci, tak nechápu jak mi to můžete vyčítat. Nebo vůbec nechápu, o co tu jde :/ Soukromé věci a konverzaci s nějakým člověkem tady víc psát nechci. Radši jsem za osobní kontaktování, proto to také bylo jen úplně neutrální a ne nějak osobní.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Dana Juříčková
  (kontaktovat autora příběhu)
6. března 2023
Zdravím,chci potkat věřící kamarádku.Jsem vdaná a manžel je v invalidním důchodu.
Potřebuji kámošku na pokec a na setkávání.
Je mi 47 let.
Veronika
16. ledna 2019
Dokud neucítíš lásku uvnitř tebe (k sobě samé), neucítíš ji ani pokud bude přicházet zvenčí ...

In reply to by Anonym (neověřeno)

Mourinka
  (kontaktovat autora příběhu)
17. ledna 2019
Nezlobte se, ale tohle absolutlně není pravda... Nevíte o mém životě vůbec nic(krom pář řádek tu, co nedokážou vystihnout život), tak prosím nesuďte (nejspíše podle sebe, či esoterických pouček). Nikde nepíši ani o tom, že se nemám ráda(na tom se navíc stále snažím pracovat), ani o tom, že nejsem schopná cítit lásku nebo přízeň, kterou mi někdo někdy dával a snad zase bude dávat... To prosím nemá s mým životem vůbec nic společného (tučně a podtrženo). Takže se k tomu tady chci jen vyjádřit, že je tento příspěvek MIMO a nechci, aby tady takovýto zavádějící příspěvek zůstal bez reakce. V mém příspěvku jasně píši, co hledám. Jsem schopná mít ráda i milovat, lásku i přátelství dávat, i přijímat. To, že to nemám souvisí s mojí dlouhodobou nepříznivou situací a osudovými věcmi a nikoliv s nemožností vnitřní... Snad si ten příspěvek přečte i někdo, kdo bude vnímat, o čem v něm doopravdy píšu....
Mouřinka
  (kontaktovat autora příběhu)
16. ledna 2019
Můj život je opradu JAKO ZLÝ SEN, Z KTERÉHO SE ALE NEDÁ PROBUDIT!!! volám tu o pomoc, jinou možnost nemám...

In reply to by Anonym (neověřeno)

alice
24. ledna 2019
Nevím kolik je Vám let ani co Vás trápí zdravotně, ale jste sama. To se prostě v životě stává a přátelství nelze získat na inzerát. Podpora je co? Definujte svou potřebu podpory. Čím více ze svého břemene potřebujete přenést na někoho jiného, tím více jste nespokojena, protože nikdo nebude schopen Vám pomoci a nahradit lidičky, které už nemáte. Jedinou jistotu máte v sobě, najděte si útěchu v relaxacích, modlitbách, vědomostních kvízech a nevím čem ještě. Své problémy musíte zvládnou sama, nikdo cizí z ulice Vás nedovede správně namotivovat, protože Vás nezná, znáte se vy. Nikdo nebude chtít celé hodiny poslouchat jenom o trápení, chtělo by to změnu myšlení a tím rovněž vládnete vy. Voláte o pomoc, ale jak by ta pomoc mohla vypadat si neumím dost dobře představit. Pracujete, máte tam nějaký kolektiv, jděte na kávu, nebo jen tak na procházku. Ke své situaci se stavte čelem a pokud se vzepřete, prorazíte tu kouli ve které se vězníte, budete na sebe i pyšná.Držím Vám palce. Alice

In reply to by Anonym (neověřeno)

Mourinka
  (kontaktovat autora příběhu)
25. ledna 2019
Dobrý den, když bych na tom byla tak, jak vy si (bez jakékoliv vědomosti o mém životě) myslíte, tak tu opravdu neskuhrám. To bych si nikdy nedovolila a nikdy bych nebyla ani tak na dně, jak jsem a neschopná už s tím ve svém stavu sama cokoliv dělat (protože nemám možnosti!!! už jsem je za 18 let vyčerpala, nic jiného, než že jsem se snažila, jsem 18 let nedělala!!!) Ale to byste si ten příspěvek musela alespoň přečíst, protože píšete věci, které byste nikdy nenapsala, když byste si to opravdu přečetla... A ne, opravdu souhra mých životních a trvalých průserů (ničím nezaviněných) se opravdu nestává, to mi potvrdil i kdaždý psycholog a ani nevěděli, jak mi pomoct a ani co na to říct na to vše, na ten můj marast... A sami z toho byly špatní a viděla jsem, jak ani nemají slova a i mi třeba přiznali, no škoda slov to sem psát... A to bylo ještě v době, kdy jsem měla alespoň tuto možnost podory, dnes již nemohu mít ani to... A když mi za celých těch 18 let moc lidí řeklo, že by se ZABILI , mít můj život(a to dokonce i bez toho, aby si to jakkoliv zažili na vlastní kůži), tak to asi taky mluví za hodně. .. Většina lidí by tohle nedala ani pár měsíců, víte. Prosím nevyjadřujte se tu nikdo dál, tohle je to poslední o co stojím, aby mě tu někdo soudil/radil, kdo se jen domýšlí a vyjadřuje k neexistující osobě, kterou si ztvořil ve své hlavě a nemá to s mým životem nic společného! Navíc jsem nikde nenapsala ani nemyslela, že bych se s někým s kým se seznámím bavila jen o neštěstích (i když jich mám tolik). Pokud někdo bude vnímat opravdu u o čem píšu a bude se chtít třeba spojit a popovídat si a poznat se, tak budu ráda, když se mi ozve na kontakt pod jménem, ne tady. (byť cháupu, že ten můj příspěvek je pár odstavců a tím se nedá popsat ani život, ani co je ve mě a kdo jsem, tak prostě když to náhodou bude někdo cítit i z toho mála, že se chce poznat) Už to tu číst raději nebudu. Nechtěla jsem vyvolávat žádnou veřejnou diskuzi, opravdu toto nechci, tak prosím mi sem nic nepište. Pokud neznáte život druhého ani zběžně, natož hlouběji, tak je úplně zbytečné se k něčemu a někomu vyjadřovat, naopak to většinou jen škodí a tu osobu poškozuje a ubližuje to. Opravdu to pak není o mě a jen tu zírám s otevřenou pusou, co jsou mi tu lidé schopní napsat, ani by cokoliv věděli nebo tušili... Je tu mnoho jiných příspěvků a lidí, které čekají na vaše reakce, tak prosím pište tam. Děkuji moc.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Svobodová
12. června 2023
Dobrý den, je mi líto reakcí typu, že si tazatelka musí řešit své problémy sama atd. O tom její příspěvek vůbec není. Jak sama píše, nic nevíme o jejím životě. Podle mě je naprosto normální, že má každý člověk potřebu kontaktu, porozumění, spoluúčasti a sdílení s druhým člověkem. Zvláště, když se nacházíme ve složitých a těžkých situacích je normální, že je chceme s někým sdílet a hledáme podporu, která může být už jen to, že si o tom máme s kým promluvit. Řeči o sebelásce jsou svým způsobem pravdivé, k tomu je ale nutné provést tzv. přenastavení vnitřního světa člověka tak, aby mohl přitahovat lepší lidi a události do svého života. Když je člověk na dně musí se nejprve odrazit a ano musí chtít sám, musí to udělat sám. To ale neznamená, že se to lépe nedělá, když má někoho blízkého, s kým se může přátelit, někoho s kým může vytvořit vztah naplněný vzájemným respektem a nasloucháním.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Mouřinka
  (kontaktovat autora příběhu)
25. ledna 2019
Mimochodem, přes internet v dnešní době (a vlastně od devadesátých let, co začal) našlo přátelství nebo lásku miliony lidí na celém světě, tak mi přijde opravdu s podivem, že někdo o tomto ani neví nebo to zpochybňuje a neví, že je to v dnešní době už normální způsob a prvotní kontakt v seznamování celkem běžný (kor pro mladší generaci).A běžně lze tak nalézat nová přátelství, vztahy, kontakty. Vznikají tak mnohá manželství a zakládají se rodiny... po celém světě. Běžné nejsou k tomu jen okolnosti mého života. Navíc toto bylo právě i jedno z mála co mohli, co mi ti psychologové radili a doporučovali. Takže to ještě k tomu...