Glioblastom
Péče o umírajícíJitka
Manžel 59, aktivní, cyklista, v červenci 2022 zcela nečekaně epileptický záchvat, což jsem nevěděla, doma mi zkolaboval a zavolala jsem rychlou a na Ct zjištěn glioblastom 4st., 29.8. operace, odebráno pouze 60% nádoru, ale po operaci na půl těla nehybný a bez řeči, obrovský šok, po měsíci v nemocnici radioterapie a chemoterapie, propuštěn do domácí péče, bez další lékařské péče a kontroly. Od října v domácí péči, zatím vše zvládám sama, rehabilitace 3x týdně, mluvit mu nejde a to je nejhorší, je uvězněn ve svém těle, chůze již také nejde, jen leží a poslední dobou má hodně vypoulené oči a hůř vidí. Nevím co bude dál, zatím má chuť k jídlu a o svém zdravotním stavu neví vše, nechci mu brát naději. Nevím jak to zvládnu dál...
Mara
Jistě se Vám už vše podařilo zvládnout.
Stokrát si může člověk říkat, že "tak to prostě v životě chodí", ale stejně pomůže až čas.Možná. Já jsem nyní na stené "cestě", na které jste byla Vy, v tom roce 2023.
A taky si kladu otázku, jak to mám vše vydržet.
Opatrujte se.
Marcela
Martina
Zdravím, hodně sil, manžel zemřel na stejnou diagnózu, stihli jsme dát doporadku rodinné finance, nejlépe mu bylo ve společnosti rodiny, dětí i přátel. Dnes vidím jak byla každá minuta důležitá. To co nám zůstane a nikdo nevezme jsou vzpomínky. Pokud můžete, nechte si jej doma, domácí hospic z vašeho okolí vám dokáže pomoci. Hodně sil a lásky.
Jitka
Zdravím Martinu, manžela jsem měla doma do jeho posledního výdechu, zemřel rok pro stanovení diagnózy a je to 8 měsíců co odešel a stále nevím jak žít bez něho dál. Ta prázdnota uvnitř je obrovská, ani vnoučata mi nepomáhají to zacelit. Snažím se, ale cítím se tak osamělá....
