Dlouhých smutných 7 týdnů
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíSvětlana
Dnes ve 14:00 hod to bude dlouhých 7 týdnů, co mi odešel manžel. Je mi pořád tak strašně smutno, tak zoufale smutno. Nic najednou nedává smysl, čas se neskutečně vleče a to trápení nemá konce.
Měli jsme se čas rozloučit, byla jsem u něj a držela ho za ruku, byl doma a bez bolesti tak, jak si to přál. Ani v tom není útěcha.
Nevím kde najít sílu. Nejsem schopná cokoliv doma dělat, když už něco sním je to salám z papíru, sedím a koukám na urnu. Zapaluju jednu svíčku za druhou, mluvím k němu, brečím a píšu. Mám pocit, že jsem se už úplně zbláznila. Zvládám jen jít do práce a z práce. Mám kolem sebe lidi, kteří se mě snaží zachraňovat, ale moc to nepomáhá. S nimi se snažím, ale pak zas přijdu domů a chci nebýt. A to mě čeká balení a stěhování, nevím, co s jeho věcmi, vlastně nic nevím, jen se snažím nějak přežívat.
Čtu tady všechny ty příběhy a cítím z nich tolik bolesti. Vím že nejsem první ani poslední, kdo tohle nějak zvládnout musí; polovinu lidí na celém světě to potká, že jim zemře někdo blízký, ale já už vážně nevím jak dál. Těch 7 týdnů je věčnost, já nevím, kolik jich ještě dokážu vydržet.
Petra
Dobrý den,upřímnou soustrast,vim jak vám je, mě zemřel manzel před 2 měsíci a je to jako včera,takese snažím nějak fungovat,už kvůli dětem a vnučku, mám uz jen je .Každý říká chce to cas,ano ale kolik ,kdy to přestane tak moc bolet......nikdo neví,nechtěla sem prášky na nervy musím to zvládnout bez nich.Drzte se a budeme doufat, že to časem nebude tolik bolet.Myslim na vás.Petra
Světlana
Dobrý večer Petruško, je mi moc líto toho co vás potkalo. My si nemusíme nic říkat, prostě vime, že nás potkal ten největší životní průšvih. Jak z toho ven nevím. Zatím mám dojem, že cesta není Mě můj muž neuvěřitelně chybí bez ohledu na rady typu Bude líp, chve to čas, chtěl by abys žila dál a byla šťastná to všechno je absolutní blbost.
Pavla
Světlanko, Hanny...v duchu bych vás obě nejraději objala a řekla že bude lépe. Nevím, co je ztratit partnera. Je to něco jiného než ztratit rodiče. Ale soucítím s vámi. Musí to být hodně těžké. Vidím to na tatínkovi. Někdo tu psal, že člověk vydrží víc, než si myslí. Je to sice pravda, ale útěcha to není. Tatínek i po třech letech má někdy zarudlé oči a to je chlap. Ale vím jedno: nestyďte se za emoce, nevyčítejte si ani emoce ani nic jiného ve smyslu coby kdyby. Ubírá to sílu a tu potřebujete. Držte se!
Hanny
Dobry den pani Pavlo,dekujeme za vasi prizen, smrt parnera je neskutecne zranitelna a zoufala, je to bolest k nevydrzeni, a verte mi k zesileni.Je to nevratne a navzdycky.Je to strasne let spolecneho zivota strasne let lasky a odanosti, partner je to druhe intimni ja, vase druhe ja,ochranitel, posluchac, kamarad clovek do nepohody radce pri problemech, clovek kteremu rikate uplne vse, tohle vsechno ztratite behem par minut v den ktery se jevi jako nadherny,ztratite cloveka ktery zivot miloval, mel plany a touhu prozit s vami krasne nastavajici stari....je to nefer...
Hanny
Dobry,den domnivam se pani Svetlano ze prave od vas je toto velmi bolestne vyznani myslim na vas pamatuji si o ktere hodine a dni jste zminila, je to strasne u me je to dvacaty den a jak jsem psala je to horsi a horsi, nezvladam nic a odmitam vse, porad ho prosim aby,se mi vratil, vim ze pro vas jsou nejbolestivejsi ze vsech bolavych dnu soboty u me pondeli vecer.Ale vsechny dny vecery noci jsou beznadejne prazdne a zoufale smutne.Mezi bezstarostnymi lidmi venku je mi jeste hur oni za to nemuzou,ale me se zmocnuje nekonecny plac....myslim na vas na vasi bolest a zarmutek...
