Míša
  (kontaktovat autora příběhu)
7. září 2015
Doprovázení

Dementní rodič

Jsem zoufalá a nevím si rady. Dnes jsem objevila tento server, třeba mi někdo dokáže poradit z vlastní zkušenosti.
Již přes rok máme doma manželovu maminku. Včera jí bylo 89. Skoro do 88 let byla celkem samostatná, žila sama v domku, obstarala si i malé nákupy. Pak se rozhodla, že nebude brát prášky na vysoký tlak, protože doktorka je blbá a proč jí to dává. Zkolabovala, odvezli ji do nemocnice. Po propuštění jsme si ji vzali k sobě. Máme sice velký dům, ale samé schody, takže babičku máme v obýváku. V dubnu si zlomila nohu, byla tři měsíce v nemocnici, tam absolutně nespolupracovala, lékařům a sestrám sprostě nadávala, odmítala se učit chodit o berlích a po třech měsících začala přes zákaz chodit sama. Noha to vydržela, ale začala se projevovat demence. Prala se s pacientkami, se sestrami, každý den jsme tam chodili s hrůzou, co zas vyvedla. Když ji chtěli přeložit na psichiatrii, vzali jsme si ji domů. Děkovala, slibovala, že se polepší, ale...
Demence pokračuje, je strašně zlá, stále nás proklíná a zatracuje. Jakmile jsme z dohledu, tak křičí o pomoc, v noci nás budí, protože neví kde je. Už ji nemůžeme nechat vůbec samotnou, s manželem se u ní střídáme a chodíme do práce jak to jde. V noci, o víkendech, ale nestíháme. Máme svoji malou firmu, ale pracovat musíme, máme své závazky. Já už bez prášků nemohu existovat, manžel je také na dně. Babička vyplivuje prášky do kapesníku, nebo je hází pod stůl, pak se hádá, že to není pravda. V noci si sundává pleny a z postele vyhazuje podložky, takže ráno má postel denně promočenou, a hádá se že jsme jí to sundali my. Vyžaduje stálou pozornost, je problém si dojít i na záchod, hned kříčí o pomoc a běda když k nám přijde návštěva. To se v minutových intervalech dožaduje stále pozornosti. Potřebuje obout, zout, oblíct svetr, protože je jí zima, hned sundat, protože je jí horko, dát napít, má hlad, i když před půl hodinou jedla atd.
Už víme, co znamená přísloví, že stokrát nic umořilo osla.
Jestli máte někdo podobné zkušenosti, poraďte, nevím co mám dělat. Moc děkuji, Míša

Majka
23. července 2008
mám podobnou zkušenost. Můj táta onemocněl, když mi bylo 15 a sestře 12 let. Napřed začal být náladový, zapomínal. Ke konci nás nepoznával, byl schopen běhat po paneláku nahý a hledat nás, i když jsme se ho snažli dostat nazpět do bytu. Měl boletsi - metastáze rakoviny do kostí. Měli jsme ho doma přes 3 roky. Poslední rok ho vozili do Domovinky a pak, když jsem přišla ze školy, tak ho dovezli domů. Pak dostal zápal plic a musel do nemocnice, kde zemřel. Nikdo si neumí představit jaké to je, když vidíte svého tátu, jak se mění z člověka kypícího životem v trosku, která neví kde je, kdo jste vy a neumí se sám ani obléci, nebo se o sebe postarat. Má bolesti a vy mu nemůžete pomoci - jenom být s ním.
Když nám zavolali, že umřel, tak jsem pocítila úlevu. Obrovskou úlevu, že je konec jak pro něho, tak pro nás. táta totiž přes všechno měl čas od času i světlé chvilky, kdy nás poznal. a to bylo asi nejhorší. Uvědomil si realitu a byl na zhroucení.
Já jsem se zhroutila 6 měsíců po tátově smrti - skončila jsem na antidepresivech. Máma rok po jeho srmti a sestra se držela najdýl - rok a půl. Nyní už žijeme naše životy, léky již nebereme.
Držím všem, kteří se rozhodli, že se o dementního postarají doma, pěsti. Je to těžké. Velni těžké. ale děláte to nejlepší, co jde.
Štěpánka R.
22. června 2008
Dobré informace včetně toho, jaké jsou psychické projevy HN, najdete na www.huntington.cz včetně kontaktů na odborníky.
Velmi podrobné informace ve formátu pdf
na adrese http://www.huntington.cz/soubory/huntingtonova_nemoc.pdf
Přeji odvahu a hodně sil.
Štěpánka

(pozn. red.: Omlouváme se, ale odkazy v diskusi nefungují, proto je zkopírujte a vložte ručně do příkazového řádku ve Vašem prohlížeči.)


jana
12. června 2008
prosím poradte jak se mám zachovat k manželovi, který trpí touto nemocí. Poslední dobou je hodně náladový apořád vyžaduje moji přítomnost.
Dominika
4. ledna 2006
Milá Míšo,
přijměte mou soustrast ke smrti manželovy maminky a hlavně úctu a obdiv, že jste se tak statečně o maminku postarali. Váš pocit úlevy je logický a dobrý, vždyť člověk má mít pocit úlevy po dobře vykonané práci.
Ne už Vám, ale možná jiným, kteří jsou ve stejné nebo podobné situaci a jež zaujala předchozí Lenčina reakce na Váš příspěvek: bazální stimulace se používá v Domě léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradě. Také se tam pořádaly kurzy bazální stimulace. Pokud by někdo měl chuť se dozvědět více, kontakt na Rajhrad je na webových stránkách www.dlbsh.cz.
Hezký novoroční pozdrav Míše, celé její rodině a dalším, kteří se trpělivě starají o dementní rodiče a příbuzné - Dominika
Míša
3. ledna 2006
Děkuji za reakci, ani nevíte, jak moc mi to pomohlo.
Naše třináctiměsíční utrpení a živoření je u konce. Maminka na Nový rok zemřela. Bohužel, po tom všem jsme necítili ani smutek, ani lítost, ale jen nezměrnou úlevu, že je to vše za námi. Vůbec se za to nestydím, pochopí to jen ten, kdo něco podobného zažil.
Ještě jednou děkuji za morální pomoc a podporu v nejhorších chvílích.
Míša
Lenka Jašková
17. prosince 2005
Milá Míšo,
jsem zdravotní sestra a mám určité zkušenosti s ošetřováním klientů se senilní demencí. Sama vím, jak je to náročné a oceňuji Vaši odvahu se postarat o maminku doma. Je to pro ni určitě lepší prostředí než v ústavě nebo domově důchodců. Zároveň chápu Vás, jak je pro Vás těžké. Stav Vaši maminky se bude postupně zhoršovat, Vy budete unavení. Potřebujete se poohlédnout po nějaké instituci v okolí Vašeho bydliště, která poskytuje respitní péči. To značí péči o pečující, protože si musíte odpočnout, jinak Vaše dobře míněná snaha vyjde vniveč. Někdy tuto péči poskytují hospice, pomoci by Vám také mohla agentura domácí ošetřovatelské péče, kdy by přímo k Vám domů docházela zkušená zdravotní sestra, která by o maminku pečovala.
Z vlastních zkušeností vím, že nejvhodnější péčí, kterou můžete své mamince poskytnout, je péče dle zásad konceptu bazální stimulace. Absolvovala jsem kurz bazální stimulace vnímání a integrovala jsem tento koncept do péče o dementní klienty. Obvykle se zklidnili. Není to náročná péče ani na finanční prostředky ani na čas, značí pouze jiný (stimulující) přístup k člověku. Není to žádné šarlatánství, je to vědecky odůvodněná péče, kterou využívají již 20 let v Německu. U nás tento způsob teprve začínáme využívat jak v intenzívní péči (ARO, JIP), tak i v péči o seniory. Více infornací najdete na www.bazalni-stimulace.cz. Na těchto stránkách se dozvíte o kurzech, na které se můžete přihlásit, jsou přístupné i nezdravotníkům. Uvidíte také vhodné pomůcky k ošetřování (bumerangy).
Přeju Vám klidné Vánoce, mnoho štěstí v novém roce.
S pozdravem Lenka