bolest,smutek,samota
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíRadim
Dobrý den,chce se mi moc plakat,když čtu Vaše příspěvky.Taky zažívám strašnou bolest.Před půl rokem mi zemřela má partnerka,má láska.Bylo jí 39 let a plánovali jsme svatbu.Žili jsme spolu 2 roky.Zemřela na selhání srdce.Od té doby postrádám smysl života.Snad jen poslední slova,přeji všem hodně síly.
Pavel
Ahoj, nejvíce ránu osudu prožíváme my přecitlivělí...... někdy stačí chvíle, nádoba stresu přeteče a ať jde člověk kam jde, jde to za ním, 24 h smutek od rána do noci, a do toho má člověk pracovat, uživit se, bavit se s lidmi a vysílat pozitivní energii... ale ono to prostě nejde a nejde, člověk pak prožívá jen smutek, samotu a vtíravé myšlenky, jestli to nezabalit.... člověk se tlumí prášky alkoholem ale tím se jen ničí zdraví..... a psychiatři mu smích do života taky nevrátí...... emoce a city jsou fajn ale i sebedestrukční zbraní... prý stačí modlitba, nejsem si uplně jistý.... ta bolest
Olivia
Radime, ani si neumím představit, jak to pro Vás musí být bolestivé. Já bych Vám jedině poradila v sobě nic nedusit, plakat, pokud to potřebujete, vypovídat se...ta bolest se jednou otupí a už nebude tak ostrá, jako nyní. Držte se.
