BOLEST NEMÁ KONCE

Dobrý den p.Radko,
dostala jsem se na tyto stránky náhodou a když jsem si přečetla Váš příběh..., tak vidím i ten svůj. Můj tatínek onemocněl rakovinou tlustého střeva a operaci zvládl bez jakýkoliv problémů a zdálo se, že ani žádná rakovina v jeho životě nebyla. Bohužel, za 12 let tato nemoc udeřila znovu, ale v mnohem těžší variantě, rakovina slinivky, člověk si říká proč on, ten nejskvělejší taťka, kterého si člověk mohl mít. V lednu roku 2013 ho operovali, operace "měla" být v pořádku, následovala chemoterapie, kterou ne úplně dobře snášel, ale co se dá dělat, věřit tomu, že to pomáhá. V květnu začal hubnout, ale člověk si říká, chemoterapie, léky... poslední týden v červnu jsem ho vezla do nemocnice, byl hrozně slabý a měl potíže s vyměšováním, lékaři mu dali projímadlo a jeli jsme zase domů, po dvou dnech jsem ho vezla do nemocnice opět, ale to už si ho tam nechali, byla to sobota, v neděli volal, že ho budou operovat, že má srostlé střeva, že se to u takových operací stává, ještě jsem za ním byla pár minut před operací, byl to znovu on, takový silný, velký chlap, ale bál se ..., v pondělí jsem za ním nebyla, jen jsme spolu mluvili po telefonu a vše vypadalo, že je to tak, jak má. To jsem ho slyšela naposledy, v úterý jsem mu volala a on mi telefon i po více vytáčení nebral, volala jsem tedy na JIP oddělení, kde ležel, paní doktorka mi ale sdělila, že při operaci našli obroský nádor a že tatínkovi nezbývá už moc času, den, dva, týden.... Jezdily jsme za ním se sestrou každý den, ale už s námi nemluvil, možná nás vnímal, ale odcházel, poslední naše návštěva byla v sobotu a to už jsme tam nebyly sami, byla tam s námi už i smrt. Tatínek zemřel v noci, 7.7.2023, šťastné čísla, jak pro koho, možná byly i pro něj, už nežil. Smířit se s jeho odchodem bylo a je těžké, všude jsem ho viděla, na chatě, kterou stavěl., doma ve věcech které dělal, byl moc šikovný, u rybníka kam jsem se jezdili koupat, brečela jsem když jsem viděla stejné auto jako měl on... čas to otupí, ale nezapomenu nikdy, blíží se třetí výročí jeho úmrtí a i jeho narozenin 24.6.. Věřím, že i Vám bude tatínek v životě vždy scházet, ani já a moje sestra nikdy nezapomeneme a věřím že, nás Ti naši TAŤKOVÉ hlídají, tak jako když jsme byly malé.

Ahoj Radka, Tvoj príbeh je veľmi smutný a cítim s Tebou aj keď som podobný smútok ešte nezažil...uchovaj si svojho ocka v pamäti naveky aj to aký ste boli šťastní...píšeš , že sa mu darilo v práci aj v živote a takisto mal aj Vás svoju rodinu a preto myslím, že odišiel šťastný. Nedokážem si ani len predstaviť čo prežívaš a moja rada znie, že na svojho ocka spomínaj len v dobrom a spomeň si na všetky nádherné chvíle, ktoré ste spolu prežili. Je mi to veľmi ľúto kedykoľvek mi napíš ak by si to potrebovala.