Bolest asi nikdy neskončí
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíHana
Jsou to 4 měsíce,co mi zemřel můj milovaný manžel. Měli jsme 14 let krásného manželství,byl mi vším,velice jsme se milovali.Dlouho statečně bojoval s tou hnusnou nemocí-rakovinou,ale nakonec svůj boj prohrál.Byl po celou dobu velmi statečný a optimistický.
Eva
Dobrý den,taky se k vám přidávám.Jsou to 4 měsíce,co mi umřel manžel,doma v náručí,2 měsíce po diagnostikování rakoviny.Zemřel na metastázy na plících.Zůstala jsem sama se dvěma malými dětmi ( 7 a 3 roky).Byli jsme spolu 22 let.Bylo to hrozné,ten poslední týden,kdy byl doma a chodily k nám sestřičky z hospicu.Pořád si vyčítám,že jsem mu měla nějak pomoct,že doktoři na všechno přišli tak pozdě,i když od dubna chodil na ORL s obří uzlinou na krku.Vůbec nevím,jak mám dál žít.Strašně mi chybí.Vím,že musím kvůli dětem,ale je to těžké.Někdy si myslím,že už blázním.Přes den se s dětmi snažím být veselá,ale večer to na mě padne.Teď před Vánoci je to úplná tragédie.Ani si nemám s kým pořádně popovídat,všichni mi říkají,ať nepláču a nestresuji se,že mám děti a musím být zdravá a silná.Myslet na budoucnost.Já to všechno vím,ale nejde mi to.Tak moc bych ho chtěla zpátky.Jsem taky od Brna,tak kdyby se tu někdo našel na popovídání,byla bych moc ráda.
Karel
Dobrý den, před dvěma měsíci mi zemřela manželka ve 34 letech. Šla na kafe a už se nevrátila, praskla ji výduť v hlavě. Týden po operaci ji odpojili od přístrojů a nechali odejít. Mně večer doktor zavolal, že zemřela. Jezdil jsem za ní každý den a zrovna den kdy zemřela jsem vynechal, je mi to hrozně líto. Zůstal jsem sám s dvěma holkama 3 a 8 roků.
hana
Hani.je to měsíc co po 12 letech manželství jsem ztratila také muže měl rakovinu, lékař ho léčil na něco jiného. Bojoval také do poslední chvíle ale nemoc byla mocnější. Musíte se vzchopit a jít dále. Nic jiného nezbývá je to kruté, ale je to tak. Přeji hodně sil. Hanka
Hana
Jsou to 4 měsíce,co mi zemřel můj milovaný manžel. Měli jsme 14 let krásného manželství,byl mi vším,velice jsme se milovali.Dlouho statečně bojoval s tou hnusnou nemocí-rakovinou,ale nakonec svůj boj prohrál.Byl po celou dobu velmi statečný a optimistický. Vážili jsme si každého dne,každé hodiny,kdy jsme mohli být spolu.
Nedokážu se s jeho smrtí vyrovnat,někdy mám pocit,že z toho všeho přijdu o rozum,že to přece nemůže být pravda.Tolik mi chybí,mám pocit jako kdyby polovina mého já zemřela.Chtěla bych se zeptat,jestli zde není někdo z Brna,kdo prožil podobnou tragédii.Zkoušela jsem,jestli někde v Brně nefunguje skupinová psychoterapie zaměřená pro pozůstalé,kterým odešla milovaná osoba.Ale nic takového v Brně asi není. Proto bych byla ráda,kdyby se mi ozval někdo,kdo zažil něco podobného,abychom se třeba mohli sejít a dodat si vzájemně sílu,podpořit se a sdělit si své pocity z této velké životní tragédie.Děkuji za odpověď.Hana
Karel
Hano,
přijměte upřímnou soustrast. Z Brna nejsem, ani nevím, zda tam funguje taková skupina, ale každopádně Vám doporučuji rozhovor s psychologem. Čím dřív, tím líp. Já jsem po smrti své ženy šel k psychologovi asi po dvou měsících a trochu mi to "pomohlo". Bude to ještě dlouho trvat, ale čím víc s truchlením budete pracovat, tím rychleji se to aspoň trochu zlepší. Přeji hodně sil!
Petra
Ahoj Hani, je to něco přes měsíc, kdy se něco velmi, velmi podobného stalo nám :-(
V září jsme s manželem oslavili 13 let manželství, teď v únoru by to bylo 18 let, co jsme spolu... Více už neoslavíme.
V 36 letech jsem zůstala sama se dvěma dětmi ( 5 a 11 ). Jsme z Brna, tedy kousíček od Brna, ale v Brně mám rodiče i práci a také jsme tam donedávna bydleli.
Je to teď vše tak jiné... Držíme se s dětmi navzájem, ale je spíš trošku hůř, než by bylo s ubíhajícím časem líp.
Manžel měl také rakovinu. Bojoval, hrozně nechtěl umřít, ale přesně na den, 7 měsíců od akutního odjezdu do nemocnice, zemřel...
Zdeňka
Dobrý večer Hanko, četla jsem Váš příspěvek. Mě potkalo něco podobného jako Vás. V září mně zemřel manžel 6 týdnů po diagnostikování rakoviny plic. Bylo a stále je to hrozné, nepochopitelné. Děti už mám dospělé, syn je v Praze, dcera žije se svou rodinou a já jsem zůstala sama se psem a ještě k tomu bez práce. Ráda bych se s Vámi potkala, popovídala si, třeba by se nám trochu ulevilo. Jsem z Brna Slatiny. Pokud budete mít zájem, můžeme se sejít. Zdeňka
Hana
Dobrý den Hani,
možná souhra náhod nebo Vyšší moc mě přivedla k Vašemu příspěvku. Manžel mi na rakovinu zemřel téměř před půl rokem. Byli jsme spolu úžasných 13 let a Vaše slova jako bych psala já sama. Je mi 45 let a bydlím v Brně. Pokud máte stále zájem, zareagujte prosím na můj příspěvek, moc ráda bych se s Vámi sešla. Jestli už jste našla nějakou jinou zpřízněnou duši, nevadí. Držím palce a přeju hodně sil. Děkuji. Hana
Blanka Králová
Dobrý den, Hani, Hanko, Petro, Zdeňko, Karle.....
Všichni, kdo to budete číst a cítíte se stejně. Taky jsem přišla o muže. Našim dvojčatům byly dva roky, měli jsme rozestavený dům. Byl to hrozně těžký čas. Tak těžký, že jsem možná ani nedokázala pořádně truchlit. Brzy to už bude sedm let. Ale chybí mi víc a víc. A mám opravdu potřebu s někým o tom mluvit. Hledala jsem kde, až jsem našla tuto stránku. Všecny vás chci pozvat na stránku fb, kterou jsem pro nás "pozůstalé" založila. Jmenuje se pozůstalí. Ráda si přečtu Vaše další zkušenosti a přidám své. Moc vám všem držím palce.
Blanka
