Bolest

Dobrý den, četla jsem spoustu příspěvků u kterých jsem opravdu plakala. Ztráta matky je neskutečná bolest. Chtěla bych se s Vámi podělit o svůj příběh. Vzpomínám na svou matku a je mi strašně na nic, když vím, že jediné čeho byla schopná , tak mi ničit život. Celé to začalo tím když mě dala do dětského domova. Strávila jsem tam 9 let po všech mukách , které jsem musela prožít.. Dětský domov mi dal všechno.. To , co jsem nikdy neměla a za to jim mohu jedině poděkovat. Dal mi střechu nad hlavou , skvělé zážitky a úžasné lidi, které mi navždy zůstanou v mém životě. Matka mi ublížila tolik....Alkohol,nestarání se o nás, týrání.. Ve škole šikana.. Vzpomínám si, když ji volali ze školy, co se mi stalo a ona jen odvětila.. To se přeci stává... Přišla jsem domů vyděšená a ona chlastala se svým přítelem.. Pak se pohádali.. a mlátili se... jednou se chtěla i zabít.. Nepřišla se se mnou ani rozloučit, když jsem odjízděla do DD. Stála jsem tam a čekala se slzami v očích a ona se neobjevila... Vždycky měla lepší věci na práci... A já ji zachránila .. Vzpomínám si, jak držela v ruce nůž.... Vždycky jsem se ji snažila pomoci a jediné čeho byla schopná, tak byly výhrušky, že mi zničí život a že poznám jaké to je když o tebe nikdo nejeví zájem, že budu mít horší život než ona.. Bylo toho tolik.. A tyto Vánoce opět telefonáty s výhruškami.. Jsem z toho unavená..