Beznaděj

Trápím se, před skoto 6 měsíci mě kontaktovala Anička. Reagovala na výzvu Hanny, když jsme dostaly nápad pomoct ostatním. Setkáním, případně on-line kontaktem. Mezi námi to tak funguje. Píšeme si ráno, že jsme v pořádku, večer o tom jaký byl den, když je krize, píšeme si i voláme klidně i v noci. Prostě zachraňujeme jedna drahou. A tak přišel ten nápad pomáhat i ostatním. V pátek jsem se byla s Aničkou rozloučit naposledy. Neunesla tu ztrátu, odešla za svým Mílou. Stála jsem před rakví a citila zvláštní klid... ano Anička už se netrápí. Skoro jsem jí záviděla. Jenže pak promluvila jeji neteř a mě došlo, že tohle jednoduchý řešení vlastně řešením vůbec není. A mám výčitky. Měla jsem poznat, že je to tak zlý, mohla a měla jsem něco udělat? Cítím vinu, nabídka pomoci se ukázala jako naprostá blbost. Nedokázala jsem to. Aničko odpusť mi to, prosim. Je mi to tolik líto.
Vyjádřit účast
19 lidí vyjádřilo účast.