Beznaděj
Truchlení a vyrovnávání se se smrtíMilan
Ahoj,
přemýšlím kde začít, cítím zlost,beznaděj a všechno je to ve mě jako v hrnci. Jak jinak si vysvětlit že jsem bez mámy jako tělo bez duše. Poslední tři roky mi dali v životě tak zabrat a já jsem ve stavu kdy si nevím,co si počít. Všechno začala rozchodem s mojí bývalou přítelkyní,dále dvě operace kolene a poté smrt mamky. I když se dá říct že jsem dospělý chlap tak tohle je věc, kdy si nedokážu dostat dál. Žil jsem od mala jen s mámou, takže mi nahrazovala i tátu a najednou mi přijde jako kdybych přišel o všechno. Mamka zemřela 18.11.2017 a já stále nejsem normálně fungovat. Ostatní lidé co sleduji na facebooku tak se žení,vdávají,zakládají rodiny a podobně a já problém vůbec dojít nakoupit. Což dohromady, ta vnitřní samota, bolest ze ztráty mamky a to že mi se nedaří v dalších bodech života, je dohromady takové ubíjející. Byla vůbec nejbližší člověk a pro mě je jako bych ztratil vesmír. Vždyť já už ani nemám zájem jít na rande, vždycky jsem si představoval jak bude moje mamka babičkou a bude na mě pyšná. Zas brečím a jako by se ta rána ani nezahojila.
Heňka
Ahoj Milan, chápem dobre tvoju bolesť, lebo ja tiež nemám mamku. Zomrela pred 5 rokmi, akurát pred Vianocami. Mám síce manžela a deti, ale oni my nemôžu nahradiť mamku. Najviac mi je za ňou smutno, keď mám ťažké dni alebo keď som chorá. Vždy ma napadne, že keby tu bola mama určite by mi navarila, postarala sa o mňa, pomohla by mi, mohla som jej všetko povedať, zdôveriť sa jej. Je to bez nej ťažké. Mamy by nemali umierať, ale bohužiaľ sa to stáva. Ja som si uvedomila, že čím som staršia, tým sa viac bojím. Bojím sa chorôb aj smrti, život je ťažký a dobrí rodičia vždy podržia dieťa keď to potrebuje a keď už tu nie sú tak je život nanič. Je ťažké radiť čo treba, možno je dobré sa porozprávať s dobrým psychológom aspoň trochu sa ti uľaví a obklopovať sa dobrými ľuďmi, ktorí vedia dávať chuť a energiu do života. Drž sa a myslím na teba. Heňka
Beri
Ahoj Milane, je mi to moc líto a chápu všechny tvoje pocity, taky mi zemřela maminka a stále se s tím vyrovnávám, pořád na ní myslím a přehrávám si v hlavě těch předchozích několik hrůzných měsíců. Ale drží mě nad vodou rodina a děti pro které musím fungovat. A ty máš ještě život před sebou a tvoje maminka by si určitě přála aby jsi byl šťastný, choď ven mezi lidi, třeba sportuj nebo cokoli a určitě ti někdo časem přijde do cesty, jen se úplně neuzavírej do sebe a svého smutku. I když vím že myšlenka na naše maminky nás bude stále doprovázet. Maminky by si přály abychom byli šťastní.
Milan
Ahoj Beri,
já se docela snažím se neuzavírat sám do sebe, ale ne vždycky to jde. Tak nějak se to táhne mým celým životem a najednou si řeknu,už dost. Začalo to rozvodem rodičů,potom mamky rakovina,potom se dostat z toho systému, z učiliště až vystudovat vejšku. Prostě já nemám pro koho ani fungovat.
