Bezcitnost a nepochopeni

Dobrý den, před nedávnem jsem zde psalajen část svého utrpení. Bohužel každý má tendenci zlehčovat cizí utrpení, protože neví co prožívá člověk, který volá o nějakou pomoc. Mým jediným problémem není to že mě okolí každodenně ponizuje přes vzhled a poslouchám od dětství urážky jako že jsem opice, zruda, odporna ženská, sereda apod. Jako ženu, která se snažila být krásná je toto velka bolest a nedokážu se vyrovnat s tim jak vypadám. Za 33 let jsem asi jen rok slyšela že jsem krásná. Jinak celý život obzvlášť poslední roky poslouchám posměšky a ponižování a krute urážky. Lidé chtějí abych to věděla, proto to říkají vědomě nahlas a mají radost když ví že mě to bolí. Jsem sama a nikdy jsem nemela vztah ikdyz jsem si nepřála od života nic jiného než zažít lásku a mít rodinu. Teď už vím, že se mi to nesplni. Ztratila a pokazila si jediné 2 šance na vztah za 16 let jaké jsem měla. Teď mám navíc obří dluhy které nedokážu splácet a řešit. Mám 2 práce a drž se doslova každý den a už to nezvládám. Nemám rodinu ani nikoho blízkého kdo by mi s čímkoliv pomohl. Jsem úplně sama v životě. Každý den opravdu trpím, brečím, přemýšlím o smrti a úniku, sbiram odvahu a vymýšlím jak umrit, abych nepřežila a netrpela jsem. Už jsem se před pár měsíci o útěk z tohoto utrpení pokusila, ale přežila jsem. Nechci umrit, ale musím, cítím se v pasti a beznadeji. V loterii nevyhraju, vztah mít nemohu a nedokážu to řešit a nechci skoncit na ulici ani v ústavu. Cítím, 6e toto je konec, který se už dal nedá žít. Nemá to řešení. Cítím velkou bolest už i fyzickou, zapijeni alkoholem to jen zhoršuje. Cítím, že už je toho na mě moc, jsem.vyhorela a nedokážu už pracovat a vnímat zle lidi okolo, kteří na mě ještě útočí přes vzhled a smějí se mi aniž by věděli jak .oc trpím i bez toho A v jak zle životní a existenční situaci jsem a jak moc trpím. Vim ze musím do konce tohoto roku umrit nebo skončím opravdu zle, ale nevím jak to dokázat. A všichni co mi píšete, že nemám žádný problém nevíte o čem mluvíte. Necítíte mou bolest a nemusíte žít můj život a byt v mém těle a snášet ponižování a zoufalství každého dne. Teď už nemyslím na nic jiného než kde sehnat peníze což vím že se nestane sázení je podvod nebo mám prostě smůlu a jak umrit. Prosila jsem o eutanazii , ale bohužel tady požádat o povolení a diagnózu zavřou vás mezi opravdu nemocne a donici vás a nepomuzou. Nejsem nemocná, ale nešťastná rozdíl nikdo nevidí. Vim, že mi tu nikdo nepomuze, ale jsem úplně sama a a už z tě bolesti nemuzu. Kdyby mi někdo dal prášek nebo injekci, nápoj, tak umru hned, nemám proc žít. Vim, že už se zázrak nestane a bude to jen horsi.
Vyjádřit účast
9 lidí vyjádřilo účast.