Ať alespoň na chvilku příjdete na jiné myšlenky...

Kdyby někdo vymyslel lék na bolest, ale tu psychickou...Mě je 35 , problémy jako každej druhej...mamka umřela v deseti minutách na prasklou cévku v hlavě a nedožila se ani 50-ky A řeknu vám, že je opravdu málo lidí tak hodnejch a obětavejch, jako byla mamka... To co tu čtu je psycho...bez debat...umřít mi má 30letá ženská s kterou máme 5 holku a necelé 2 roky kluka, asi bych si něco udělal...Jenže co děti?...Takže zbyde jen ten čas...Je a bude to těžké, člověk o tom po čase začne i mluvit, bolet to bude navždy, ale mozek tu realitu příjme a naučí se s tím žít, protože se s tím opravdu nedá dělat nic. Někdo říká osud...Každopádně tak jsem to chápal Já. Maminka Dáša(dnes má svátek)Umřela, protože to tak mělo být. Bolelo to hodně, v kamionu jsem si mohl přidělat stěrače zevnitř...Bylo sice 14.února na Valentýna docela sucho, ale vody z těch očí tam v kabině bylo tolik, že jsem ven pomalu neviděl....Člověk se s tím naučí žít...Zůstanou vzpomínky...Život jde dál..Děti vyrostou...Je to 6 let...Fakt to tak je...Ale teď mám příběh, který není tak jasný jak ten s mamkou. Dělám ve sběrně kovového odpadu a i když si spousta lidí myslí, že je toto odvětví plné zlodějiny , snažím se vše dělat tak, jak se má, vše takto funguje a recyklace přece měla vždycky smysl!Chodím do práce, dávám peníze lidem, teď převážně za papír....A najednou se v mém stereotipním životě objeví človíček, který neslyší, špatně vidí, hubenej je, jak žid s Dachau, pozdraví slušně..přinese(co já vím 4kg papíru za 8kč)Dostane 50...20...jak kdy....(mám děti a rodinu, takže si nemohu vyskakovat).Ten klučina má rakovinu.Váží asi 40kg i s tím batohem...Naposledy jsme se rukama, nohama domluvili a říkal, že mu přestali dávat Morfium na bolest...Má jizvu okolo celé hlavy a přes celou páteř...Dali mu 3 roky života...Na spešl berle doplácel 1000kč.Není to žádnej kamarád... je to známej kluk do 30 let a já vždycky, když odejde přemýšlím o tom, jak mu pomoct..Život je hnusnej, ale i krásnej. Tak je to prostě zařízený, ale když máte pocit, že někomu můžete pomoc, ale nevíte jak, tak vás to uvnitř užírá...Nenapadá vás někoho jak mu pomoc?