Apalický syndrom

Truchlení a vyrovnávání se se smrtíJITKA
Dobrý den, je tomu již 24 let, kdy můj desetiletý syn musel podstoupit předem plánovanou operaci - stenozy plicnice . V té době přivezl doktor ze stáže nový druh operace. Bohužel pan doktor Špatenka onemocněl a syna Patrika operovel jiný lékař¨Doktor Hučín a já nevěděla ,že bude operace provedena touto novou u nás neodzkoušenou metodou. Po celý den jsme čekali na zprávu o operaci, až večer jsme se dozvěděli , že operace dopadla dobře, ovšem na pooperačním odd. Motolského kardiocentra se syn nelepšil , po mírném zlepšení předali syna na JIP kardiocentra., kam jsem za synem mohla dojíždět , ale syn se každý den horšil, brali ho opakovaně na sál- až to došlo po 14 dneh syn při mé návštěvě neměl sílu mluvit pouze slabykoval - ma-mi ne- mluv , ma-mi čti - a každou chvíli upadal do spánku, poté popelavěl a stydnul - pak jej poslali na vyšetření- kde zjistili , že srdíčko svírá na dva prsty vody v důsledku ucpané cévy. V týž den musel zcela vysílený Patrik podstoupit reoperaci , kde onu sraženinu odstranili , čekali jsme 4 hod. na chodbě než vyšel doktor Hučín a řekl , že operace dopadla dobře a poslali nás domu - to bylo 1.12.1992. Od té doby jsme směli pouze telefonovat až do 4. 12 1992 kdy nám bylo po telefonu oznámeno , že v noci došlo ke komplikacím a mi mohli přijet, to ovšem chtěli podepsat náš souhlas s tracheostomií. Postupně jsem se dozvěděla , že se Patik v půl čtvrté ráno zadusil vlastní slinou- oživovali ho dlouhých 40. min. a z toho mozek nedostal kyslík 5 minut- nikdo mi nevysvětlil proč to tak dlouho trvalo na takto vybaveném pooperačním odd. Patrik nevnímal- já se složila- doma jsem mlátila hlavou o zem- tu hrůzu bych nikomu nepřála. Postupně z pooperáku předali zpět Patrika na odd. JIP kardiocentra v Motole, po Štědrym dnu jsem směla na odd. spát ve vedlejším pokoji, přes den jsem mu četla a vyprávěla, doufala jsem ,že se probere. Všichni okolo mě chodili obloukem. V lednu za mnou přišel ošetřující lékař , že musím opustit pokoj , že ho potřebujou pro děti s maminkou které ho potřebují víc než já, Patrik byl jen jednou nepovedenou operací. V Motole nás přehazovali skončili jsme na ORL ńeměli pro nás místo , kam nás zařadit. Stále nás nutili jet domů , doma jsme byli dvakrát vždy říkali zůstanťe doma déle než víkend- doma - záchranka Patrik se dusil vlastníma slinama. Potřetí jsme se pokusili doma zůstat déle než víkend když jsme se po 5 dnech strávených v hrůze doma chtěli vrátit na ORL. oznámili nám , že jsme propuštěni - a důvod- že jsme zůstali doma déle než víkend!!!! Doma jsme odsávali přes lux, který mi můj táta propojil láhev od okurek s hadičkou a cévkou, ORL v Motole mě odmítli zapůjčit odsávačku, kterých tam měli dost. též zvlhčovač jsme naměli , do ložnice jsem si půjčila 1 plotýnkový vařič a kastrůlek s vodou a to bylo naše domácí zvlhčování vzduchu. Dále nám chyběla polohovací postel, když se Patrik dusil vlastními slinami a já ho přes onen starý vysavač musela s rachotem odsávat z úst - slavíka- a kolikrát mu vylítla i nosní sonda do žaludku. Patrika jsem přebalovala- byli pouze látkové pleny- to byli 3 pračky plen denně. Já sama jsem se vzdala mého podnikání a až po roce této hororové péče jsem se náhodně dozvěděla ,že vůbec existuje nějaký příspěvek za péčí V roce1994 suma na péči byla 1.400 Kč měsíčně. V té době asi ani takto postižení nepřežívali, mě lékaři řekli, že při mé péči Patrik může žít až 4 roky. Se vším mi pomáhala moje máma, vařila polévky, které Patrikovo tělíčko sneslo a já to umixovala, .V době našeho pobytu Motole mu dávali dietní jídlo které jsem si pak já sama mohla mixovat, S vděkem dodnes vzpomínám na vrchní dietní sestru s kterou jsme dávali dohromady jídelníček. V začátcích mé péče nebyli sestřičky , které by mi pomohli a já celá vysílená musela bojovat o odsávačku v první řadě., zvlhčovač a nejhorší bylo získat polohovací lůžko, které se podařilo získat po marném boji s VZP od konta BARIÉRY ti jediní pomohli, v radě s DOKTOREM BOJAREM schválili pol. lůžko pro mého syna. Dalo by se psát mnohé o vyčerpanosti o bolestech a bezesných nocí, Patrik spal nejvýše 3 hod vcelku. To byla má péče - VŠE JSEM MUSELA VYBOJOVAT - a přesto jsem se nesoudila, ani bych neměla tu sílu. Nikdy bych Patrika neodložila. Patrikovo tělíčko to vzdalo po 10 letech v Apalickém stavu . Bylo mu 20 let
Ikonka bubliny

Prožíváte těžkou životní situaci? Chcete jí s někým sdílet?

Prostor diskusního fóra je otevřený všem, kdo chtějí sdílet své myšlenky, pocity a zkušenosti spojené s vážnou nemocí, umíráním, smrtí a truchlením. Můžete zde najít porozumění, podporu i možnost setkat se s lidmi, kteří řeší podobné situace.

Rozvoj a redesign portálu Umírání.cz proběhl za podpory Nadačního fondu UNIQA v Nadaci Pontis

  • Nadační fond Uniqa
  • Nadácia Pontis
Newsletter

Odebírejte novinky z organizace Cesta domů

Odebíráním souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Cesta domů je nezisková organizace, která od roku 2001 poskytuje v nepřetržitém provozu odbornou multidisciplinární péči lidem na konci života.

© Cesta domů, 2026. Obsah webu je chráněn autorským právem. Bez předchozího souhlasu není možné texty, fotografie ani další obsah dále šířit či komerčně využívat.

Cesta domů, z.ú.,
Heleny Kočvarové 1,
140 00 Praha 4
  • IČO: 265 28 843
  • DIČ: CZ 26528843