Zpráva o 11. kongresu paliativní medicíny ve Vídni

Uvítací projev přednesla vedle jiných také švédská královna Sylvia. První den, 7. května, se konala čtyři předkongresová tematická symposia, od 8. května pak po dva a půl dne probíhal velmi bohatý program přednášek a seminářů, simultánně byly nabízeny vždy v 6-10 sekcích. Semináře, stejně jako několik set posterů, byly orientovány na mnoho rozličných témat: od vědeckého výzkumu v léčbě bolesti a dalších medicínských témat přes sociální práci a péči o pozůstalé až po organizaci péče a etická témata spojená s paliativní a hospicovou péčí. Kongres je tradičně i místem setkání a konzultací. Čas mezi programovými bloky je využíván k navázání či utužení kontaktů mezi odborníky z různých zemí světa. Vždy je znovu překvapivé, jak většina lidí, kteří se paliativní péči třeba i na vysokých postech věnují, je velmi vstřícná a se zájmem o dění v jiných zemích. Atmosféra na mnoha seminářích je pracovní, nadhled a vzájemný respekt, to je duch kongresu, který vždy překvapí a potěší. Pro návštěvníka ze země, která ještě na minulém kongresu spadala do kategorie „developing countries“, je tato pracovní a vstřícná atmosféra povzbudivá: pokud si doma připadáme jako stále se snažící nepříliš úspěšní pionýři jakési podivné péče, kterou nikdo nezná, pak zde získáme ujištění, že podobnou cestou jdou desítky jiných zemí a tisíce lidí si kladou podobné otázky a těší je podobné věci jako nás. Účastnila jsem se již třetího kongresu a vždy mi v jeho bohaté nabídce i něco chybí: uvítala bych více přednášek, které by reflektovaly, zamýšlely se nad hlavními tématy, která paliativní péče s sebou přináší, byly více než prezentacemi výzkumů zamyšleními nad hlavními problémy, kterých se paliativní péče dotýká.

Podrobné zprávy o kongresu najdete na stránkách EAPC.

Autor reportáže: Martina Špinková