Zemřela mi dcera (21 let), mám starost o svou druhou dceru (17 let). Můj život nemá smysl. Jak žít?

Dobrý den,

nejprve mi dovolte vyjádřit soucit nad Vaší ztrátou. Nečekané úmrtí mladé dcery je, jak píšete, obrovská bolest. Obvykle dlouho trvá, než jsou rodiče a sourozenci schopni tuto ztrátu nějakým způsobem přijmout do svého života. I pro další lidi je smrt mladého člověka zasahující a bolestná.

Našla jste si pro sebe podporu ostatních truchlících maminek, kde můžete najít pochopení i prostor pro smutek. Myslím, že jste pro sebe udělala, co bylo třeba – klid, podporu a prostor pro všechny myšlenky, city a dopřáváte si čas. Čas, který potřebujeme jen pro truchlení, je velmi individuální, a obvykle člověk sám pozná, kdy už se může (nebo musí) navzdory svému smutku věnovat ještě jiným záležitostem. Přestože stále truchlíte, začínáte uvažovat o návratu do zaměstnání, tušíte, že budete pokračovat ve svém životě, přestože si stesk po dceři stále nesete. Někdy dokonce návrat do zaměstnání (nebo pokračování v něm), pomáhá se ztrátou lépe nakládat, můžeme ji lépe včlenit do svého života. Zaměstnání někdy dokonce pomůže na chvíli na těžkost nemyslet a ulevit tak bolavé duši. Není však vhodné prací smutek překrýt a ztratit s ním navždy kontakt, což u Vás ale nejspíš nenastane, protože už jste si našla zázemí pro vyjádření utrpení, které Vás potkalo.

Vaše starost vedle truchlení ovšem spočívá i v trápení Vaší mladší dcery. I ona truchlí, celý život prožila vedle své sestry, kterou nyní ztratila. Vaše dcera možná potřebuje totéž co Vy – klid, čas a prostor pro prožívání smutku. Je to v pořádku, a i když je na ni jistě srdcervoucí pohled, dělá pro sebe to, co je třeba. Ale u takto mladé dívky může přijít ještě více otázek po smyslu života, protože se smrt trefila do citlivého vývojového období. I ona by potřebovala možná chápající podporu nejen od Vás. Proto bych Vám doporučila, pokud by to pro Vás a dceru bylo přijatelné, hovory s duchovními, nebo spirituálně zaměřenými psychoterapeuty, aby mohla smrt jako takovou lépe zavzít do svého života a ztráta sestry neměla příliš ničivý důsledek pro její hledání smyslu a další směřování v budoucnosti.

I Vy se ptáte po smyslu, proč se to stalo a co teď s tím. Neumím Vám odpovědět. Většinou nerozumíme tomu, proč se dějí věci těžké, věci, které vnímáme jako nespravedlivé, a které z našeho hlediska pouze ničí, co bylo dobré. O to je těžší s nimi žít a já mohu vyjádřit jen velké porozumění Vašim otázkám a lítosti, že se to všechno stalo.

Zuzana Vondřichová