Manžel má podruhé rakovinu a já jsem jeho pečujícím už mnoho let, jak se mohu vypořádat se stresem, který mě stále provází?

Vážená paní Bryknarová,

Váš dotaz je úplně namístě – to, co děláte po celých 6 let manželovy nemoci, dělá právě pečující člověk.

Myslím, že kromě těžkosti spojené s nemocí samotnou je skutečně mimořádně obtížné a jistě pro Vás vyčerpávající nekomunikativní vztahové prostředí, ve kterém žijete.

Váš manžel má - jako introvert – jistě právo o své nemoci a obtížích nemluvit. Většinou tím nemocní chtějí chránit své okolí – ale i sami sebe – před emocemi, které by ke sdílení prožitků, těžkostí a obav patřily. Zároveň právě to člověku uleví.

Manžela samozřejmě nemůžete ke sdílení nutit, jistě se také dobře znáte a možná je mezi Vámi spíš otevřenější komunikace neverbální...

Vy ale podporu a sdílení potřebujete, a protože to tak sama cítíte, můžete ji pro sebe najít. Určitě lze nalézt zázemí, ve kterém můžete čerpat podporu a pochopení druhých.

Je škoda – nejen pro Vás, ale i pro ni – že Vaše dcera zaujímá nevstřícný postoj. Tomu se samozřejmě nedá jednoduše hned porozumět. Jistě ale i o tom potřebujete mluvit – proč taková situace vznikla, jak jí rozumět, eventuálně jak hledat cestu ke změně.

Připadá mi, že můžete hledat podporu např. v rodinné poradně, eventuálně v krizovém centru nebo nějakém psychoterapeutickém pracovišti. Napřed je potřeba situaci s někým probrat a pak hledat konkrétní kroky, které jsou v dosahu a mohly by pro Vás přinést to, co potřebujete.

Nevím, odkud pocházíte, ale rodinné poradny najdete po celé republice.

Můžete také vyhledat linky důvěry, krizová centra, eventuálně jiná psychosociální pracoviště a zavolat tam s dotazem, kam se můžete obrátit.

Pokud jste z Prahy, můžete také zajít do poradny Cesty domů a společně s pracovníky poradny hledat, co potřebujete.

Myslím na Vás * Ilona Peňásová*