Lékaři tatínkovi neřekli, co mu přesně je - máme mu to říci sami?
Shrnutí dotazu
Odpověď na dotaz
Vážená Blanko,
bohužel podle Vašeho popisu je velmi pravděpodobné, že tatínkův čas se velmi krátí. Pokud jen trochu uvažujete o tom, že mu vše povíte, je zřejmě nejvyšší čas. Sdělovat pravdivé informace má ošetřující lékař, bohužel situace, jako je Vaše, se stále opakují; lékař pacientovi pravdu neřekne a tíha situace pak dopadá na rodinu. Nemocní, jak správně píšete, obvykle opravdu tuší, jaká je situace a polopravdy a zastírání jen staví zeď mezi nimi a jejich nejbližšími. Zůstávají pak se svými strachy, obavami a starostmi úplně sami. Proto bych já sama byla pro, abyste si citlivě s tatínkem promluvili. Můžete začít tím, že se tatínka zeptáte, co vlastně o své nemoci ví, jak jí rozumí, zda má nějaké myšlenky, domněnky, jestli se něčeho bojí. Uvidíte, co Vám poví. Můžete mu nabídnout, že máte nějaké informace od lékařů a že bude-li chtít, můžete mu je říci. Pokud by řekl, že o ničem mluvit nechce, pak by nebylo dobré ho do rozhovoru příliš nutit. V takovém případě tatínka jen ujistěte, že jste s ním a že při něm vždy budete stát. A bude-li chtít mluvit kdykoliv později, budete tam pro něj. Když se začne ptát, máte příležitost mu vše vysvětlit. Z toho, co a jak píšete, se domnívám, že máte s tatínkem dobrý vztah, jistě pochopí, že jste jednali v jeho nejlepším zájmu, že jste s ním nemluvili právě proto, že ho máte rádi, že jste se báli, jak by celou situaci unesl a zvládl.
Přeji Vám i Vašemu tatínkovi, abyste ten kus cesty, která před Vámi leží, došli společně s pochopením a vzájemným porozuměním.
MUDr. Irena Závadová
