Je to 10 dní, co můj bývalý přítel zemřel na rakovinu plic. Zůstalo ve mně prázdno a bolavé rány. Co s tím?

Marcelo, je mi to líto. Víte, neumím si představit, že byste mohla cítit něco jiného, než to prázdno, o kterém píšete. Vždycky, když něco skončí a někdo odejde, tak zůstane prázdno a bolest. A často tím začne období, kdy nemáme chuť žít. Já vím, že víte, že každé těžké období nakonec nějak přejde, bolest se zmírní a odezní, prázdno se poznenáhlu naplní. Vím, že to víte, já vám to jen připomínám. A ještě něco. Úplně každá ztráta nějak uvolňuje, osvobozuje a připravuje něco nového. A to nové přijde vždycky, dříve nebo později. Je jediná zásada, jediné pravidlo. Je třeba tím bolavým začátkem projít, jen tak, bez motivace, bez smyslu. On se časem nějaký vynoří. Jde o to, vydržet to nejhorší první období. Stejně jako posledně připomínám, nebuďte na to sama. Vyhledejte podporu od přátel, příbuzných, nebo pomoc profesionální. A co s tím vším? Co jiného - vzít to, přijmout a jít dál. Jen takhle se totiž nejvíc a nejlépe uchová to všechno dobré a hodnotné, o co jsme přišli. Zní to jako paradox, je to paradox, a je to pravda.

Váš Jiří Černý