Tento článek jsme převzali z Prachatického deníku. „Hospic je zařízením, které pečuje o pacienty v terminální, tedy konečné fázi jejich onemocnění a poskytuje paliativní lékařskou péči těm, u nichž vítězná medicína vyčerpala všechny své možnosti,” mohou se zájemci dočíst na úvodní internetové stránce prachatického hospice. Níže je uveden citát lékařky Marie Svatošové, která je považována za zakladatelku hospicového hnutí v České republice, která říká že „Hospic je umění doprovázet.” Co se za těmito slovy ale doopravdy skrývá, si člověk nejlépe dokáže představit až ve chvíli, kdy jejich smysl opravdu pochopí, což je koneckonců úděl všech slov. A s pomocí slov je také člověk schopen podělit se s dalšími lidmi, byť vždy jen částečně, o svůj vlastní zážitek. Možná z toho důvodu mě před nedávnem kontaktovala Magda Kümmelová z Třebína u Dubného s tím, že by se ráda se čtenáři Deníku podělila o svůj příběh, v němž se rozloučila se svojí maminkou. Ta zemřela v prachatickém hospici.

V loňském roce zažila moje rodina dvě úmrtí: otcova sestra umřela v březnu a matčin otec v květnu. Oba rodiče měli se svými blízkými složité vztahy a komunikace byla roky náročná až téměř nemožná. Jak odlišné ale byly obě zkušenosti a vzpomínky, které po nich a po obou příbuzných zůstaly!

Vyprávění pana Lukáše o tom, jak s bratrem byli u své maminky až do konce.

Přecházelo to velmi rychle, celé to trvalo půl roku. Maminka hubla a slábla, nebylo možné to nevidět, diagnózu přede mnou tajila, vždycky mé dotazy nějak zamluvila.

Když jsme se se sestrou dozvěděly maminčinu diagnózu, která nedávala žádnou naději na vyléčení nebo zpomalení nemoci, první naše myšlenka byla udělat maximum pro to, aby maminka nemusela být v nemocnici.

Jak jsme se mohli rozloučit s tetou Aničkou.

Vyprávění paní Pavly Novákové o tom, jak pečovala s rodinou o umírající babičku.

Bára Kopecká (1970, Kašťáková) pracuje jako režisérka, střihačka, dramaturgyně, scenáristka, publicistka. Vystudovala katedru střihové skladby FAMU, později krátce katedru vedla. Několik let strávila ve Vancouveru, Torontu a New Yorku. Dnes přednáší na FAMU International.
Článek jsme převzali s laskavým svolením týdeníku Respekt. Zde najdete také odkaz na článek.

Už vám někdo blízký umřel v náručí? Je to horší, než si dovedete představit. Jarmila Honslová (53) to zažila. Vzala si domů umírající maminku a se sestrou se o ni starala až do konce. A nelituje.

Lidové noviny, 24.5.2008; Rubrika: Relax; Strana: 33; Autor: MONIKA MUDRANINCOVÁ