Opatrovnictví dospělých

Opatrovnictví dospělých je zákonné zastoupení zletilého občana, který byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům, případně zcela zbaven této způsobilosti. K ustanovení opatrovníka dochází na základě rozhodnutí soudu, a to po předchozím rozsudku o výši omezení dotyčného. Podle občanského zákoníku bývá opatrovníkem zpravidla ustanovena osoba příbuzná omezenému ve způsobilosti k právním úkonům či jiná vhodná osoba.

Soud může dokonce člověka zbavit způsobilosti k právním úkonům úplně, a to v případě, kdy je člověk stižen duševní poruchou, která není jen přechodná a není vůbec schopen činit právní úkony.

Řízení o způsobilosti k právním úkonům

Aby bylo možné zahájit u osoby řízení o způsobilosti k právním úkonům, musí příslušný soud obdržet návrh či podnět na omezení ve způsobilosti k právním úkonům. Na základě tohoto podnětu/návrhu soud toto řízení zahájí.

Toto řízení je řízením inkvizičním. Soud je povinen vyžádat si důkazy a vyslechnout dotyčné osoby, nemůže vycházet pouze z již dostupných materiálů. Soud vyslechne svědky, a pokud je to možné, tak i posuzovanou osobu, a posoudí důkazní situaci. Pokud soud uzná důkazní prostředky jako dostačující, vydá rozsudek. Za toto rozhodnutí již nese plnou zodpovědnost soudce.

Návrh na zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům

Navrhovatelem v tomto případě bývá většinou rodinný příslušník nebo jiná blízká osoba dotyčného. Soud si může jako součást návrhu vyžádat zprávu ošetřujícího lékaře.

Osoba, která podala návrh na zahájení řízení o způsobilosti, je účastníkem řízení, tj. účastní se řízení, bývá vyslechnuta jako svědek, jsou jí do vlastních rukou doručovány písemnosti a rozhodnutí soudu.

Návrh na řízení

Návrh na řízení by měl obsahovat zákonné náležitosti, mělo by z něj být jasné, kdo je navrhovatelem, kterému soudu je adresován a koho se týká. Návrh by měl obsahovat vylíčení skutečností, které k němu vedou, případně označení navrhovaných důkazů.

Prošetření poměrů

Prošetření poměrů posuzované osoby provádí orgány státní správy a samosprávy, většinou toto šetření provádí pracovník sociálního odboru, a to na základě žádosti soudu.

Znalecký posudek

Dalším důkazním prostředkem je znalecký posudek. Většinou se jedná o posudek z oboru psychiatrie, někdy soud požádá i o posudek psychologický.

Výslech vyšetřovaného a svědků

Dalšími důkazními prostředky bývá výslech vyšetřovaného a případných svědků. Pokud je zde riziko, že vyšetřovaný nebude schopen zcela chápat smysl řízení nebo jsou omezené jeho vyjadřovací schopnosti, je vhodné, aby byl u jeho výslechu přítomen člověk, který jej zná a je schopen „tlumočit“ (rodinný příslušník, sociální pracovník apod.).

Svědky bývají při řízení o způsobilosti rodinní příslušníci, blízké osoby, osoba, která podala návrh na omezení, případně další navržené osoby.

Rozhodnutí soudu

V řízení o způsobilosti k právním úkonům se rozhoduje rozsudkem. Tento rozsudek by měl jasně vymezit rozsah omezení. K tomuto účelu se nejčastěji používá negativního výčtu, tj. vyjmenovávají se právní úkony, ke kterým dotyčný není způsobilý, případně je jmenována částka, se kterou je oprávněn disponovat.

Doručování rozsudku

Rozsudek je doručován všem účastníkům řízení, včetně posuzovaného. Upouští se od něj pouze v případě, že dotyčný není schopen pochopit význam tohoto rozhodnutí nebo by jeho doručení mohlo posuzovanému způsobit zhoršení zdravotního stavu.

Opatrovnické řízení

Jakmile je řízení o způsobilosti k právním úkonům pravomocně ukončeno, soud je povinen nesvéprávné osobě ustanovit opatrovníka. Opatrovníkem může být ustanovena fyzická osoba, která s výkonem opatrovnictví souhlasí (většinou se jedná o rodinného příslušníka, který zná situaci nesvéprávného). Rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je vydáno usnesením, jehož součástí by měl být rozsah opatrovnických práv a povinností.

Práva a povinnosti opatrovníka

Opatrovnictví nesvéprávných osob neznamená přebírat zodpovědnost za život opatrovaného. Opatrovník je zde proto, aby za opatrovaného jednal v situacích, ve kterých toho opatrovaný není sám schopen a vždy pouze v rozsahu, jaký určil soud.

Opatrovník je vždy zodpovědný za svá rozhodnutí a je vždy povinen jednat v zájmu opatrovaného. Může tedy být trestně stíhán, pokud zneužije svého postavení nebo poruší své povinnosti. 

Správa finančních prostředků a majetku

V případě, že je opatrovaný příjemcem důchodu, dávek státní sociální podpory (SSP) nebo má jiné příjmy, je třeba zajistit zasílání těchto prostředků na zvláštní účet k tomuto účelu zřízený, tak aby bylo možné přehledně s těmito prostředky disponovat ve prospěch opatrovaného.

Pokud lze u opatrovaného předpokládat jakékoliv pohledávky z důvodu půjček, spotřebitelských úvěrů apod., musí být tyto zjištěny a řádně plněny.

Z finančních prostředků je třeba zajistit veškeré platby nutné k běžnému životu (nájemné, inkaso, splátky apod.). Dále se tyto prostředky používají k zajištění nákupů potravin, léků, ošacení, jízdného, poplatků v lékařských zařízeních a dalších přání a potřeb opatrovaného, pokud to jeho finanční situace dovoluje. Vždy by měla být snaha o vytváření alespoň skromných úspor využitelných při neplánovaných výdajích.

V situacích, kdy je třeba vydat výrazně vyšší částku, tedy, nejedná se o běžný právní úkon, je nutné vždy žádat soud o svolení k právnímu úkonu (nákup či prodej nemovitosti, nákup nákladnějších zařízení apod.) Správa majetku opatrovaného musí být vedena přesně, přehledně a samostatně. Na žádost soudu musí být toto účetnictví předloženo.

Zajištění běžných životních potřeb

Opatrovník je povinen zajistit opatrovanému důstojné bydlení. Pokud to dovolují finanční prostředky opatrovaného, je vhodné zajistit například služby pečovatelských organizací. S tímto souvisí i zajištění ošacení, hygienických potřeb, stravování, případné cestování nebo telefon opatrovaného.

Jestliže se jedná o opatrovance, který není schopen samostatného fungování a služby sociální péče není schopen pokrýt ze svých příjmů nebo by v jeho případě nedostačovaly k jeho spokojenému a bezpečnému životu, opatrovník může požádat o umístění do některého zařízení sociální péče. Pro některé nesvéprávné je také vhodné využít služeb denních či týdenních stacionářů pro zdravotně postižené občany. Opatrovník v takových případech za opatrovaného podepisuje smlouvu o těchto službách. Protože umístění nesvéprávného do ústavu sociální péče je závažný zásah do jeho lidských práv, musí být soud požádán o schválení takového právního úkonu.

U osob zbavených/omezených ve způsobilosti k právním úkonům se tato skutečnost poznamenává na zadní straně občanského průkazu, opatrovník je tedy povinen zajistit opatrovanému vydání nového OP. Takto označený OP slouží především jako ochrana nesvéprávného, neboť díky této poznámce by s ním neměly být uzavírány žádné smlouvy, pokud se tak stane, bude se jednat o neplatný právní úkon.

Uzavírání smluv a zastupování

Opatrovník uzavírá za opatrovaného veškeré smlouvy, které není opatrovaný oprávněn uzavírat sám. Jde o smlouvy o službách, o nájemném, o koupích a prodejích (člověk zbavený způsobilosti k právním úkonům by si neměl ani nakoupit potraviny, neboť toto už je právní úkon), pracovní smlouvy apod. Opět zde platí, že pokud se nejedná o běžný právní úkon, je k němu nutný souhlas soudu.

Dále opatrovník podepisuje souhlas s hospitalizací u nesvéprávných osob, stejně tak i informovaný souhlas. Opatrovník zastupuje opatrovaného při jednání na úřadech, při soudních jednáních, při dědickém řízení apod. V případech, kdy by hrozil střet zájmů opatrovníka a opatrovance, ustanovuje soud kolizního opatrovníka, který se ujímá opatrovnictví pouze v těchto sporných záležitostech, poté jeho práce končí.