Evropská konference o důstojnosti a ohroženosti starších lidí

Ve dnech 25.-26. 5. 2009 se v Praze uskutečnila Evropská konference o důstojnosti a ohroženosti starších lidí jako jedna z oficiálních akcí českého předsednictví v Radě EU. Organizovala ji Evropská komise spolu s Úřadem vlády ČR (sekce pro lidská práva) pod záštitou evropského komisaře, pana Vladimíra Špidly, a ministra vlády ČR, pana Michaela Kocába. Předsedou organizačního výboru byl Mgr. Jan Lorman, ředitel Života 90 o.p.s. Konference se kromě oficiálních zástupců Evropské komise účastnili i vrcholní představitelé seniorských odborů Organizace spojených národů a Světové zdravotnické organizace (WHO), klíčových seniorských a pro-seniorských mezinárodních asociací, především IFA (International Federation on Ageing, nejvýznamnější světová proseniorská organizace), INPEA (International Network for the Prevention of Elder Abuse), ILC (International longevity center) AGE-platform, EURAG, ACE (Age Concern), AEIP, AIUTA (Asociace univerzit 3. věku), HAI (HelpAge International) a také odborných společností, např. EUGMS (European Union Geriatric Medicine Society), či evropských odborových svazů. Šlo tak nejen o nejvýznamnější gerontologickou a geriatrickou akci, která se kdy konala na území ČR, ale také o zcela unikátní platformu mezinárodních organizací, která se dosud v tomto složení a v této šíři témat nesetkala.   

Konference se zúčastnilo přes 170 odborníků z většiny zemí Evropské unie, z Norska, Islandu, USA a Izraele. Jednání probíhala formou 12 workshopů, panelu nevládních organizací a 3 plenárních zasedání.

Na úvodním plénu představil Robert Butler, profilující osobnost světové gerontologie, emeritní ředitel Národního gerontologického ústavu USA, stávající ředitel ILC a autor pojmu i konceptu ageizmu, připravovanou Deklaraci práv a participace starších lidí.

Na závěrečném plénu byla přijata Deklarace pražské konference, jejíž dílčí výzvy se obracejí k Evropské komisi i k národním vládám, k akademickým obcím, k místním správám i k samotným seniorům. Čtyřčlenná skupina editorů, vedená ředitelem Královského gerontologického ústavu v Londýně, profesorem Simonem Biggsem, pak vypracovala na základě zpráv z workshopů k této Deklaraci úvod vyzdvihující priority pražského jednání. Kvalitu, evropský význam a v některých případech i průkopnickou originalitu pražských podnětů ocenil v závěrečném politickém zhodnocení představitel Evropské komise, pan Jerome Vignon.

Informace o průběhu konference a její výstupy jsou oficiálně předávány orgánům Evropské komise instanční cestou, především prostřednictvím Rady ministrů pro sociální ochranu EPSCO. Obecně jde o zajímavý mechanismus „nekonečného koloběhu“ na sebe navazujících politicko odborných konferencí pořádaných postupně jednotlivými předsednickými zeměmi s dramaturgií koordinovanou Evropskou komisí. Pražská „seniorská“ konference navázala především na jednání slovinské konference z dubna 2008 (problematika dlouhodobé péče a mezigenerační solidarity), francouzských konferencí z října 2008 (problematika Alzheimerovy choroby a syndromu demence) a také ze září 2008 (konference v polské Vroclavi pod hlavičkou francouzského předsednictví s problematikou rozvoje geriatrické medicíny). Navazuje švédská konference v září 2009. 

Součástí pražského jednání i prioritou v jeho výstupech bylo téma paliativní péče. Úvodní příspěvek ve workshopu přednesl předseda české Společnosti paliativní medicíny, MUDr. L. Kabelka, Ph.D., a jednání se účastnila ředitelka sdružení Cesta domů, paní Martina Špinková. Ve výstupech konference pak bylo zdůrazněno právo starších lidí na důstojné umírání, asistované kvalifikovanou paliativní péčí, a to pokud možno v přirozeném prostředí, tam, kde si to umírající lidé a jejich rodiny přejí. Konference v tomto smyslu vyzněla jako podpora mobilních hospiců, kvalifikované domácí paliativní péče.

Z dalších témat konference zdůraznila např.:

• potřebu rovnováhy mezi zodpovědností státu, místních společenství (komunit), rodiny a jednotlivců vytváření podmínek pro reálné vlastnění sebe i ve stáří, v penzijním věku a se zdravotním postižením
• potřebu rozvoje geriatrie a geriatrické medicíny překonávající tzv. disease mosel (převážnou orientaci na choroby) a zohledňující funkční problémy související často s tzv. geriatrickou křehkostí (frailty)
• rozvíjení uceleného konceptu komplexní dlouhodobé péče upřednostňující komunitní služby, ale umožňující také ústavní péči tam, kde by ambulantní péče byla nedostatečná a nedůstojná (nejde o absolutní eliminaci ústavní péče, ale o hledání optimální rovnováhy mezi službami ústavními a ambulantními)
• aktivní podporu lidské důstojnosti jako nejvýznamnější hodnoty znevýhodněných starých lidí (včetně lidí umírajících či trpících pokročilou fází syndromu demence) – nastíněn byl koncept dignitogeneze, odpovídající aktivní podpoře zdraví, tzv. salutogenezi
• kontinuitu podpory či nerespektování důstojnosti s problematikou zneužívání, zanedbávání, případně týrání starších lidí, tedy nahrazení stávajícího konceptu EAN (elder abuse and neglect) konceptem EDAN (elder dignity sbuse and neglect)
• roli médií při rozviřování demografické paniky a při formování vztahu společnosti k životu ve stáří a ke starším lidem
• potřebu celoživotní výchovy k životu ve stáří a k řešení problémů starších lidí
• nebezpečí zneužití opatrovnictví u starších lidí trpících demencí či stavy zmatenosti
• nebezpečí farmakologického zneužití ve smyslu jak nesprávného používání léků včetně neúměrného omezování, tak nadměrného odčerpávání finančních prostředků na neúčelnou farmakoterapii.    

Konference nabídla účastníkům i průvodní program a materiál včetně výstavních panelů v předsálích Kongresového centra (např. obnovený projekt Diakonie ČCE „Senior a já – Já a senior?“) či reflexe stáří v českém myšlení první poloviny 20. století s připomenutím projektu tzv. Masarykových domovů (80. výročí) či myšlenek Karla Čapka a T. G. Masaryka. 

Krátce před vlastní pražskou konferencí proběhla i její satelitní část. Klub UNESCO v Kroměříži spolu s Národním dobrovolnickým centrem Hestia uspořádaly 11.-12. května  v Kroměříži konferenci na téma Senioři jako dobrovolníci – dobrovolníci seniorům. I na této konferenci patřily k hlavním výstupům důstojnost a participace starších lidí. Ti nejsou jen příjemci péče, ale představují také významný společenský potenciál. Stárnutí populace a nástup dlouhověké společnosti jsou proto nikoliv hrozbou, ale šancí, které je však nutno dát smysl a vůli. I v případě funkční a zdravotní závislosti, včetně umírání, je nezbytné poskytovat služby v rámci existenciálně chápaného uceleného systému podpory člověka, nikoliv v rámci redukcionistického, ekonomicko biologického konceptu jakési základní péče orientované především a převážně na základní potřeby biologické.

Oficiální deklaraci z konference v anglickém jazyce si můžete prostudovat zde.